25 C 339/2025-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 11 466 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 217 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 15. 2. 2024 úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7. 12. 2024. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala dne 15. 2. 2024 převodem na bankovní účet , Anonymizováno, . Vedle nesplacené jistiny ve výši 9 217 Kč žalobkyně požadovala i úrok v částce 2 249 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaná vybrala dle vlastní volby dostupné parametry (výši požadovaného úvěru a termín splatnosti). Dále vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje a byl jí vytvořen zákaznický účet. Následně byla seznámena s obsahem, podmínkami, s právy, závazky a sankčními ujednáními vyplývající z uzavřené smlouvy, čímž učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči prvotnímu věřiteli. Poté jí byl odeslán na její tel. číslo , tel. číslo, SMS kód nezbytný k podpisu smlouvy, zadáním tohoto kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřila souhlas s návrhem smlouvy. Zároveň potvrdila, že si přečetla návrh smlouvy i její obsah. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Způsob popsal v žalobě, přičemž doplnil, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Shora uvedenými kroky žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí původní věřitel vyplatil dne 15. 2. 2024 převodem z bankovního účtu sjednanou částku 12 000 Kč na její výše označený účet. Ani přes upomínku žalovaná dlužnou částku žalobkyni, na níž přešla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 mezi původním věřitelem a žalobkyní, o čemž byla žalovaná informována, neuhradila. Žalobkyně dodala, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požádala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jejího pobytu zapsaného v registru obyvatel. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaná se neomluvila, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu nazvanou smlouvu o revolvingovém úvěru, , hodnota, , k jejímuž uzavření mělo dojít dne 15. 2. 2024 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, jenž měl být splacen spolu s úrokem ve výši 150 % ročně vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění 1. čerpání úvěru do jeho úplného splacení. RPSN činila 311,30 %, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. V případě prodlení vznikal úvěrovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále na poplatek za každou zaslanou upomínku v částce dle sazebníku, další ceny dle sazebníku a náklady na vymáhání, včetně dalších nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalované ani původního věřitele (zmíněná smlouva o úvěru). Z výpisu z účtu žalobkyně, vedeného u banky , Anonymizováno, , vyplývá, že 15. 2. 2024 byla poukázána na č. účtu , č. účtu, částka 12 000 Kč s označením VS , var. symbol, okamžitá platba. Soud dotazem u Raiffeissenbank a.s. ověřil, že majitelem tohoto účtu je žalovaná, dne 15. 2. 2024 na tento účet byla od právního předchůdce žalobkyně zaplacena částka 12 000 Kč (označené výpisy z účtu včetně zprávy Raiffeissenbank a.s. z 2. 1. 2026). Věřitelem pohledávky za žalovanou se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyně (smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku č. , hodnota, z téhož dne a seznamu postupovaných pohledávek). O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 15. 1. 2025 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Tomu předcházela výzva k okamžité úhradě dluhu učiněná původním věřitelem v dopise ze dne 7. 12. 2024 (dopis z uvedeného dne). Žalovaná byla dále vyzvána k úhradě dluhu i prostřednictvím zástupce žalobkyně (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku).4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 o. z. vznikl. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalované, nebylo možné ověřit, zda měla žalovaná vůli být touto smlouvou vázána, zda k ní v tomto znění přistoupila. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila. Žalobkyně přitom řádně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázala. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalované zaslal na její účet celkem částku 12 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z výpisu z účtu vedeného u , Anonymizováno, ve spojení s potvrzením této banky, z něhož soud ověřil, že majitelem účtu je žalovaná. Soud proto s přihlédnutím k § 2991 odst. 1 o. z. a k žalobkyni zmíněné úhradě částky 1 614 Kč (před podáním žaloby) uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni částku 7 603 Kč, o niž se bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť pohledávka za žalovanou platně přešla v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni (výrok I.). Daná částka byla pak zjištěna odečtením zmíněné platby od požadované jistiny dluhu (9 217 Kč – 1 614 Kč = 7 603 Kč). Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení, a to ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaná nevydala, oč se bezdůvodně obohatila. Soud zde však nevycházel s ohledem na neplatnost smlouvy z dohodnutého termínu splatnosti, nýbrž z výzvy, kterou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva je datována dnem 15. 1. 2025 a téhož dne byla i prostřednictvím , právnická osoba, . žalované odeslána. V této výzvě je stanovena lhůta k úhradě 3 dnů. Soud dále připočetl v souladu s ust. § 573 o.z. lhůtu tří dnů pro doručení písemnosti, splatnost tak nastávala dne 21. 1. 2025 a ode dne 22. 1. 2025 je žalovaná v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o úroku, rovněž ani ujednání o smluvní pokutě a dalších poplatcích. Ovšem i za situace, že by žalobkyně řádně prokázala řádné uzavření smlouvy mezi účastníky distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanovením občanského zákoníku. Dle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud nepřehlédl, že zápůjční úroková sazba činila 150 % ročně (RPSN 311,3 %), což výrazným způsobem převyšuje běžnou úrokovou míru, vycházející z časových řad ARAD, jež na svých stránkách zveřejňuje ČNB. Soud proto zamítl žalobu v části, která přesahovala zapůjčenou jistinu.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobkyně spočíval v 66