25 C 362/2024-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora konkretizovanou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 22. 3. 2023 uznal svůj závazek vůči žalobkyni v částce 24 400 Kč za dlužný nájem a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 5. 2023, což však ani přes předžalobní výzvu nesplnil, neuhradil ničeho.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Protože soud nevypátral aktuální bydliště žalovaného, který je cizím státním příslušníkem, usnesením ze dne 9. 2. 2026 ustanovil žalovanému opatrovníka, s nímž bylo pokračováno v řízení. Ani opatrovník se ve věci nevyjádřil. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne 22. 3. 2023 uznal svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 24 400 Kč, který vyplýval z dlužného nájemného ke dni 22. 3. 2023, přičemž se jej zavázal uhradit do 31. 5. 2023 (uznání závazku podepsané oběma účastníky řízení). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku zástupce žalobkyně ze dne 20. 9. 2024 žalobkyni zaplatil (výzva z uvedeného dne včetně podacího archu a soupisu podaných zásilek).4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.5. Soud dospěl k závěru, že žalovaným uznaný dluh v celkové výši 24 400 Kč v době uznání, tj. 22. 3. 2023, trval, neboť žalovaný v souladu s § 2053 o.z. v písemné formě uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Důvodem vzniku dluhu bylo neuhrazené nájemné, jež bylo splatné k datu 22. 3. 2023, povinnost k úhradě dlužného nájemného vyplývá z § 2251 odst. 1 o.z. Po vzniku této vyvratitelné právní domněnky existence a trvání dluhu přešlo důkazní břemeno ohledně případného zániku zmíněného dluhu na žalovaného. Žalovaný v řízení neuvedl žádné podstatné skutkové okolnosti, tvrzení žalobkyně ohledně vzniku, výše i trvání dluhu nesporoval ani nevyvrátil. Neuvedl ani žádné skutečnosti, které by prokázaly zánik tohoto závazku. Žalovaný svoji ujednanou povinnost nesplnil, když uznanou částku ve sjednané lhůtě neuhradil, čímž se dostal do prodlení. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit dlužnou částku 24 400 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku (resp. s úhradou uznaného dluhu), má žalobkyně dle § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě ode dne následujícího po uplynutí lhůty, v níž se zavázal uznaný závazek splnit (výrok I. tohoto rozsudku). Lhůta ke splnění uložené povinnosti byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 976 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 2 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) a náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Podle ust. § 137 odst. 1 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 1 386 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 962 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.