28 C 80/2026-70 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 1. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 76 073 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem Smlouva o poskytnutí revolvingové úvěru č. , hodnota, , na základě, které načerpal žalovaný úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet revolvingový úvěr alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce až do úplného splacení, přičemž minimální splátka byla vypočtena na částku 3 750 Kč ke dni posledního čerpání úvěru. Žalovaný však neuhradil měsíční splátku splatnou dne , datum, , proto žalobkyně zaslala dne , datum, upomínku k její úhradě. Žalovaný však splátky neuhradil, proto byl vyzýván další upomínkou ze dne , datum, k její úhradě, avšak neuhradil ničeho. I přes zaslání několika dalších upomínek nebyla měsíční splátka uhrazena, proto došlo v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění úvěru dne 21. 12. 2025. Žalobkyně tak požadovala částku 74 875 Kč představující zesplatněnou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 10 706,30 Kč vypočtený jako 57,99 % sjednaného smluvního úroku ze zbývající jistiny od , datum, do , datum, , dále náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku 1, 2 a dále zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně dále s poukazem na smluvní ujednání požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období ode dne následujícího ke dni plnění uvedeném v předžalobní výzvě do sepsání žaloby ve výši 1 198 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak neuhradil ničeho.2. K výzvě soudu, jakým způsobem poskytovala žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že si od žalovaného vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtů žalovaného za poslední tři kalendářní měsíce na jeho jméno. Žalobkyně dále popsala, jakým způsobem zpracovává informace o klientovi, s výpisem externích společností specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. Poukázala na to, že žalovaný žádné námitky proti vyhodnocení jeho bonity nevznesl. Žalobkyně dále obecně uvedla, že v individuálních případech od klientů může požadovat nad rámec tohoto i doklady prokazující určitou formu příjmů nebo jinou skutečnost, a to buď výplatní pásky, dále rozsudky o výživném, dohody o výkonu pěstounské péče, nájemní smlouvy, důchodové výměry, smlouvy o založení bankovního úvěru, potvrzení o trvalém pobytu. Žalobkyně uvedla, že v případě žalovaného posoudila jeho schopnost splácet úvěr výpisem z insolvenčního rejstříku, dále z výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z registru SOLUS. Taktéž vycházela z prohlášení žalovaného, že jiné závazky, než viditelné na výpisech z bankovního účtu nemá. Žalobkyně tak dospěl k závěru, že si žalovaný může dovolit splácet nové závazky až do výše 69 867 Kč, kdy zjištěný deklarovaný příjem spotřebitele byl 100 000 Kč, přičemž na bankovním účtu bylo nalezeno 100 822 Kč, deklarované výdaje na bydlení žalovaným byly 6 000 Kč, náklady na domácnost 5 000 Kč a finanční závazky ve výši 4 000 Kč. Započtení všech závazků a rezerv žalobkyně vypočítala, že finanční měsíční zůstatek žalovaného je 69 867 Kč, a tudíž má dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru ve výši 3 750 Kč. Ke svému tvrzení žalobkyně předložila tabulku umoření splátek a datový výpis z Credit Info CEE. Ze závěru vyplynulo, že ve vztahu k žalovanému není aktivní insolvence, takže byl negativní registr SOLUS, počet aktivních exekucí nula. Dále předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného a zásady zpracování osobních údajů.3. Soud nařídil jednání na den 15. 6. 2026, žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z nařízeného ústního jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout neúčelový revolvingový úvěr, kdy smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, přičemž úvěrový rámec byl na základě posouzení úvěruschopnosti žalovaného stanoven na částku v celkové výši 75 000 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že částka bude vyplacena žalovanému jako spotřebiteli na jeho účet, přičemž zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 57,99 % ročně. S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy již soud nepovažoval za významné se zabývat dalšími ustanoveními, která byla v této smlouvě obsažena.5. Z přílohy č. , hodnota, o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně vycházela z deklarovaného a nalezeného příjmu žalovaného na bankovním účtu ve výši 100 000 Kč, přičemž závazky byly nalezeny na bankovním účtu ve výši 14 133 Kč. Finanční zůstatek tak činil 69 867 Kč. Z detailu pohybu na účtu soud zjistil, že částka 75 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne , datum, , upomínkami ze dne , datum, a , datum, byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných splátek a vzhledem k tomu, že je neuhradil, byl dopisem ze dne 21. 12. 2025 informován o zesplatnění úvěru, kdy součástí byla i předžalobní výzva k plnění, kdy z podacího lístku vyplynulo, že tato byla žalovanému zaslána téhož den, přičemž v předžalobní výzvě byl vyzýván k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 1. 2026.6. Z tabulky umoření soud zjistil, jakým způsobem měly probíhat splátky žalovaného, kdy poslední splátka měla být uhrazena , datum, .7. Podle ustanovení § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch k plněním bez správního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno a co měl po právu plnit sám.9. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Soud se prvotně zabýval tím, zda žalobkyně řádně zkoumala dostatečným způsobem kredibilitu žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že žalovaná tuto povinnost nesplnila a na smlouvu o úvěru je nutně nahlížet jako na absolutně neplatné právní jednání ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně i přes výzvu soudu pouze tvrdila jakým způsobem mělo docházet k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, nicméně nedoložila způsob ověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně toliko přiloženým listinám poukazovala na to, jakým způsobem je úvěruschopnost klientů zkoumána, nicméně ve vztahu k žalovanému nebyla nijak konkrétní. Taktéž tvrzení, že si od žalovaného vyžádala kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce na jeho jméno, zůstalo pouze v rovině tvrzení, přičemž žalobkyně uvedla, že v individuálních případech si žádá od klientů další doklady, jako výplatní pásky, nájemní smlouvy atd., nicméně nebylo tvrzeno, zda takto postupovala i ve vztahu k žalovanému. Soud uvádí, že pokud žalobkyně tvrdila, že měla ověřený příjem žalovaného 100 000 Kč, pak neprokázala, jak k této částce dospěla. S ohledem na to, že se žalobkyně k jednání nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby jednoznačně dotvrdila a označila důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalovaného a pokud takto neučinila, nezbylo než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně prokázání splnění povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto posuzoval požadavek žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících občanského zákoníku, kdy v řízení bylo prokázáno, že částka 75 000 Kč byla žalovanému poskytnuta. Soud vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil toliko částku 3 750 Kč, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Výše bezdůvodného obohacení tak činí částku 71 250 Kč. Lhůtu splatnosti soud vázal od předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2025, která byla žalovanému téhož dne odeslána s lhůtou k plnění do 4. 1. 2026, kdy žalovaný netvrdil, že by nebylo v jeho možnostech v této lhůtě splatit. Pokud tedy žalovaný do tohoto data žalobkyni neplnil, dostal se do prodlení, pak soud přiznal žalobkyni právo na uhrazení úroku z prodlení jdoucí ode dne 5. 1. 2026 do zaplacení (§ 1970 Občanského zákoníku).10. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnu