30 C 243/2025-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 40 746,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 41 216,07 Kč, který měl být splacen nejpozději do 16. 6. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , přičemž po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytován z účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , přičemž platby byly identifikovány variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky, kdy celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 40 746,07 Kč. Žalobce současně uvedl, aby soud posuzoval nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, pokud by neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro nemravné úroky a neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 4. 2025, ke kterému se žalovaný dostavil. Žalovaná se z jednání omluvila, aniž by uvedla závažný důvod, který by jí v účasti bránil.4. Z provedených listin v rámci dokazování (úvěrová smlouva, doklady o platbách, výpis z úvěrového účtu, potvrzení , Anonymizováno, o majiteli účtu běžného účtu, potvrzení o provedených transakcích, standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedených kartových operacích, scan průkazu totožnosti žalovaného a jeho fotografie) má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o revolvingovém úvěru. V této smlouvě byl sjednán úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 0,4026 % denně, resp. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, RPSN činilo 299,98 %. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný čerpal v rámci úvěru celkem 32 500 Kč a právnímu předchůdci uhradil celkem 49 945,07 Kč. Další skutečnosti s ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy a následnému posouzení žalobního nároku z hlediska institutu bezdůvodného obohacení již nebyla pro rozhodnutí soudu ve věci významná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejího dodatku, když žalovaný byl o postoupení informována dopisem. Soud měl ze shora uvedených důkazů zjištěný skutkový stav v takovém rozsahu, že mohl bez dalšího ve věci rozhodnout.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětnou smlouvu je nutné považovat za absolutně neplatnou, a to s ohledem na ujednání o úrocích. Podle ustálené judikatury musí být sjednaný úrok přiměřený, přičemž za nepřiměřený se zpravidla považuje takový, který podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání. Ta se stanovuje zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě činila úroková sazba 0,4026 % denně, resp. 146,949 % ročně. I při respektování smluvní volnosti účastníků je v tomto případě nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Ačkoliv lze u nebankovních institucí tolerovat do jisté míry vyšší úročení, sazba 146,949 % ročně mnohonásobně převyšuje běžný bankovní standard v rozhodném období, a vysoce tak překračuje akceptovatelný rozdíl. Vzhledem k formulářové povaze smlouvy je navíc nepochybné, že právní předchůdce žalobkyně by žalovanému částku neposkytl, pokud by na tyto podmínky nepřistoupil. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalovaný na jistině (32 500 Kč) nic nedluží, neboť právnímu předchůdci žalobkyně (případně jí samotné) již zaplatil celkem 49 965,07 Kč. Na straně žalovaného tedy k bezdůvodnému obohacení dojít nemohlo, a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal, soud tak žádné ze stran náklady nepřiznal.