30 C 303/2025-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně uplatnila pohledávku 10 375 Kč s úrokem z prodlení z titulu zákonného příspěvku za nepojištěné vozidlo. Žaloba je odůvodněna tím, že podle zjištění žalobkyně bylo motorové vozidlo – osobní automobil registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , evidováno v registru silničních vozidel, a žalovaný jako provozovatel měl povinnost mít k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, účinného od 1. 4. 2024 (dále jen „zákon“). V době od 13. 11. 2024 do 16. 4. 2025 neměl žalovaný k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Podle § 45 odst. 2 zákona tak má žalobkyně vůči žalovanému právo na příspěvek za nepojištěné vozidlo. V souladu s § 46 a § 47 zákona žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku dne 13. 5. 2025, přičemž zákonná lhůta 30 dnů pro uhrazení příspěvku nebo prokázání existence okolností vylučujících vznik práva na příspěvek marně uplynula, příspěvek se stal splatným 23. 7. 2025. Protože žalovaný na výzvu nereagoval a příspěvek neuhradil, byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Žalobkyně nárokuje zaplacení částky 10 375 Kč, kterou tvoří příspěvek za nepojištěné vozidlo v částce 10 075 Kč, a to za 155 dnů v denní sazbě 65 Kč (sazba dle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb.), a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 45 odst. 2 zákona, a to ve výši určené § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, proti nimž žalovaný, i přes poučení podle § 205a o. s. ř., neuplatnil žádnou obranu. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. má žalovaný jako provozovatel motorového vozidla povinnost mít k provozovanému vozidlu uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V případě porušení uvedené povinnosti má žalovaný povinnost podle § 45 odst. 2 zákona zaplatit , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti, přičemž podle § 45 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní porušení povinnosti a denní sazby podle druhu vozidla, určené vyhláškou č. 69/2024 Sb. Podle § 45 odst. 2 zákona má žalovaný dále povinnost zaplatit žalobkyni paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jejich výši určuje rovněž vyhláška č. 69/2024 Sb. v částce 300 Kč. V souladu s § 46 a § 47 zákona žalobkyně ve lhůtě jednoho roku vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku písemnou výzvou, přičemž žalovaný ve lhůtě určené výzvou nereagoval a příspěvek neuhradil. Protože se žalovaný dostala do prodlení, podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má žalobkyně dále nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to v sazbě dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 400 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) a v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 615 Kč.