31 C 286/2025-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 089,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 13 089,59 Kč od 13.7.2023 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni od společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , když společnost , právnická osoba, nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku 21 748 Kč, který měl být splacen do , datum, . Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti neuhradil. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz ( dříve www., Anonymizováno, ). Po registraci žalovaného byl žalovanému zřízen uživatelských účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem, když po dokončení registrace vzniklo žalovanému právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru z veřejně dostupných databází platební schopnost žalovaného. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 21 784 Kč a to v platbách dne , datum, částkou 13 090 Kč, dne , datum, částkou 2 300 Kč, dne , datum, částkou 2 300Kč, dne , datum, částkou 1 477Kč, dne , datum, částkou 1 300Kč, dne , datum, částkou 1 317 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný dlužnou částku nehradil, když upomínkou ze dne , datum, byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k jeho celému zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku ze dne 2.-6.2025. Žalovaný ke dni podání žaloby zaplatil částku 8 694,41Kč. Žalobkyně tak požaduje k zaplacení nesplacenou jistinu ve výši 13 089,59Kč nejpozději splatnou dne , datum, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná, požaduje zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, když finanční prostředky byly zaslány žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání podle ustanovení § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně s takovýmto postupem souhlasil, žalovaný se nevyjádřil k dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud tedy aplikoval ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. a souhlas předpokládal.4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato měla být uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným jako klientem dne , datum, , když na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 13 090 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit zpět spolu s úrokem z půjčených peněz ve výši 457,50% ročně, celkem tedy částku 60 758,82Kč a to do , datum, . RPSN byla ve výši 4 688,06%. Z tabulky předložené žalobkyní a označené jako čestného prohlášení klienta má soud za zjištěné, že v této tabulce jsou uvedeny informace ohledně příjmů ( 33 600Kč) a výdajů žalovaného ( 11 000 Kč). Z potvrzení o provedené platbě má soud za zjištěné, že dne , datum, poskytl původní věřitel žalovanému částku 13 090 Kč, dne , datum, částku 2 300 Kč, dne , datum, částku 1 477 Kč, dne , datum, částkou 1 300Kč, dne , datum, částkou 1 317 Kč. Z přípisu ze dne , datum, , ve spojení s poštovním podacím lístkem, má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy ze dne , datum, , ve spojení s podacím poštovním lístkem, má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že na účet žalovaného byly platby tvrzené žalobkyní ( vyjma platby 2 300 Kč ze dne , datum, , která byla poukázána pouze jednou, když v žalobě byly tvrzeny tyto platby dvě) v žalobě připsány.5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. V daném případě žalobkyně tvrdila, avšak neprokázala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru tvrdil, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a zapsaných v tabulce, avšak způsob ověření poskytnutých údajů nebyl ani tvrzen, ani prokázán. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.9. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.1. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.2. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k nepla