34 C 229/2025-35 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky 12 073,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, uzavřela se žalovanou dne smlouvu o půjčce, na jejímž základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 10. 2007. Žalovaná však nehradila sjednané částky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila k tomuto dni na jistině 12 073,17 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím z jistiny půjčky do , datum, ve výši 24 146,34 Kč a od dále od , datum, . Pohledávka z této smlouvy včetně příslušenství byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku, na kterou žalovaná nijak nereagovala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vzal za prokázané, že v písemné smlouvě o půjčce datované dne se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peníze ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit a zaplatit za to právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč. Dále je ve smlouvě vyjádřena celková dlužná částka, což je součet jistiny a poplatku, přičemž žalovaná zaškrtla v příslušné kolonce hotovostní inkaso splátek (hotovostní režim). Žalovaná dle svého prohlášení ve smlouvě peníze převzala. Dlužnou částku se zavázala zaplatit v splátkách po Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, má za soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně vůči žalované byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně postoupení pohledávky žalované oznámil a žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě žalované pohledávky.4. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 657 obč. zák. ve spojení s § 39 obč. zákoníku, neboť projevy vůle právního předchůdce žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peníze a žalovaná se chtěla zavázat peníze po uplynutí dohodnuté doby vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek za administrativní zpracování půjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná předmět půjčky převzala. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což § 658 odst. 1 obč. zák. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 39 obč. zák., a proto je smlouva neplatná. V dané věci byla předmětem půjčky částka 15 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 9 600 Kč, tj. 122,15 % ročně. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel spolu se žalovanou i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 41 obč. zák. Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle § 524 a násl. obč. zák. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupována pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Jelikož je smlouva o půjčce neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 457 obč. zák. vrátit vše, co podle ní dostali. Jelikož je v dané věci zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku Kč, přičemž dle žalobních tvrzení výše dlužné jistiny měla činit Kč. V souzené věci není zřejmé, kolik žalovaná žalobkyni vrátila, a proto je třeba vycházet z toho, že nic nevrátila. Žalobkyně na jistině žaluje na 12 073,17 Kč, a proto ji soud přisoudil tuto částku. K vrácení bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem odeslaným dne 24. 6. 2025, tudíž se má za to, že se do dispoziční sféry žalované dostal nejdříve 27. 6. 2025, tj. Tuto výzvu soud podřadil pod § 563 obč. zák. Z toho důvodu byl žalovaná povinna splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o jeho splnění věřitelem požádán, tj. dne. Nezaplatil-la žalovaná tento den, byla ode dne v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 12 073,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28 6. 2025 do zaplacení a ve zbytku žalobu shledal nedůvodnou.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně převážně úspěšná žalovaná by měla vůči žalobkyni právo na náhradu části svých procesních nákladů. Jelikož jí však žádné nevznikly, soud žalobkyni povinnost k jejich náhradě neukládal.