35 C 216/2025-32 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, podanou 22. 9. 2025, žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 80 000 Kč s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 5. 2023, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalované částku 80 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit původnímu věřiteli jistinu úvěru 80 000 Kč a zaplatit částku 88 524 Kč (zahrnující úroky 66 837 Kč s úrokovou sazbou 12 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 16 848 Kč), a to ve 21 měsíčních splátkách po 8 025 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 2. 2025. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Do postoupení pohledávky žalovaná nic neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalované. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny 80 000 Kč, kapitalizovaného úroku 5 940 Kč (za dobu od 26. 2. 2025 do 28. 4. 2025), kapitalizovaného úroku z prodlení 1 653,33 Kč (za dobu od 26. 2. 2025 do 28. 4. 2025), úroku 12 % ročně z částky jistiny od 27. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné sazbě 12 % ročně z částky jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované, což vyplývá ze zákaznické karty ze dne 25. 5. 2023, kdy původní věřitel vyšel z pracovní smlouvy a z informace, že žalovaná pracuje s příjmem 60 166 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčky u jiné společnosti a s ohledem na výši jejího příjmu byla schopnost splácet zápůjčku dostatečná.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, a to s výjimkou úrokové sazby, která činila 76 % ročně, RPSN činila 111,87 %. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem z 28. 4. 2025, který byl dle podacího lístku odeslán 22. 5. 2025.4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva, která je sice označena jako smlouva o úvěru, splňuje však spíše pojmové znaky smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. Soud se z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda je uvedená smlouvy platná. Při tom soud přihlédl k podmínkám zápůjčky, jak jsou zjištěny z předložené smlouvy. Ačkoli jsou některé nároky původního věřitele označené jako poplatek nebo „částka za“ (či lépe řečeno úplata), ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem se zohledněním smluvních podmínek činí více než uváděných 76 % jistiny ročně. Smlouva o zápůjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Smlouva o zápůjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad ARAD evidovaných Českou národní bankou v období května 2023 činila 9,48 % ročně, pak jen samotná sazba 76 % ročně představuje osminásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zcela zjevně nemravné a drakonické. Z předložených listin nevyplývá dostatečně, zda a jak původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně o tom předložila pouze zákaznickou kartu, ovšem není doloženo, jak byly zde vyplněné údaje ověřené, zejména tvrzený jiný příjem domácnosti 28 000 Kč je zcela nepodložený, nedošlo k ověření jiných závazků, které žalovaná uvedla v částce 5 000 Kč s tím, že jde o spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, a údaj o tom, že po započtení těchto závazků má žalovaná měsíční výdaje celkem 8 000 Kč (když bydlí v nájmu, nikoliv ve spolunájmu nebo spolubydlení), je přinejmenším iluzorní. Soud proto činí závěr, že úvěruschopnost žalované nebyla dostatečně posouzena a majetková situace žalované neskýtala důvodný předpoklad, že bude schopna splácet 8 025 Kč měsíčně, čemuž nepomáhá ani zjištění, že žalovaná na dluh dosud nic nesplatila. Podle § 87 uvedeného zákona je tak smlouva postižena absolutní neplatností (k těmto účinkům srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance). V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastnicemi vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud nesplatila, což je částka 80 000 Kč. Pouze v rozsahu této částky tak lze žalobě vyhovět. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o výzvu k plnění ze dne 28. 4. 2025, v níž byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od doručení dopisu. Zásilku odeslanou 22. 5. 2025 lze považovat za doručenou třetím dnem od odeslání, tj. dnem 26. 5. 2025, a lhůta 10 dnů tak uplynula 5. 6. 2025. Nejdříve dnem 6. 6. 2025 se proto žalovaná dostala do prodlení a je tak povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v sazbě určené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu nárokovaného příslušenství soud návrh jako nedůvodný zamítl. K plnění soud určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.5. Protože byla žalobkyně ve věci převážně úspěšná, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrném rozsahu 66 % jejich výše (po započtení příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku činí úspěch žalobkyně celkem 89 205,40 Kč a její neúspěch 18 061,13 Kč). Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 3 200 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 12 900 Kč (tři úkony právní služby po 4 300 Kč) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 4 advokátního ve výši 1 350 Kč (tři úkony po 450 Kč). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty. Náklady činí celkem 20 442,50 Kč a poměrné náhradě tak odpovídá částka 13 492,05 Kč.