19 C 46/2021-19 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku, za období od září 2019 do ledna 2020 však televizní poplatky ve výši [částka] měsíčně neuhradil. Proto žalobkyně žádá televizní poplatky za 5 měsíců v celkové výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] tvořený úroky z prodlení v zákonné výši z každého žalobou uplatněného televizního poplatku vždy od 16. dne měsíce, za který je televizní poplatek nárokován, do [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 5. 2. 2021, č. j. 19 C 46/2021-14, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalovanému prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalovanému dne [datum], žalovaný však nebyl zastižen a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalovaného (neboť jiná adresa pro doručování nebyla u žalovaného zjištěna) zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaný na výzvu České pošty, s. p., nereagoval a zásilku si nevyzvedl. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) za doručenou dne [datum], tj. 10. dnem od [datum], kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí (při zohlednění víkendových dnů ve smyslu § 57 odst. 2 o. s. ř.). Shora citované usnesení bylo tedy žalovanému doručeno dne [datum], lhůta pro vyjádření plynula do [datum] včetně. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení přímo v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání. 3. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl od srpna 2019 evidován jako poplatník televizního poplatku, do [datum] pak k jeho odhlášení nedošlo. Žalobkyně zaslala na adresu evidovanou u osoby žalovaného v souvislosti s přihláškou poplatníka televizního poplatku dne [datum] upomínku ze dne [datum] vyzývající k úhradě žalobou uplatněných pohledávek. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný cokoliv zaplatil na pohledávku uplatněnou v tomto řízení, případně že by tato pohledávka zanikla na základě jiné skutečnosti. 4. Soud na základě učiněných zjištění dospěl k závěru, že žalovaný byl od srpna 2019 nejméně do [datum] poplatníkem televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon č. 348/2005 Sb.“). Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činil televizní poplatek [částka] měsíčně a byl dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíc, to vše po celé žalobou dotčené období. V důsledku uvedeného vznikla žalovanému povinnost zaplatit televizní poplatky také za žalobkyní nárokované období od září 2019 do ledna 2020 ve výši [částka] (tj. 5 měsíců x [částka]). Žalobkyně pak v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 5. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na pohledávku specifikovanou pod bodem 4 rozsudku čehokoli uhradil, případně že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se dle § 1968 o. z. ve spojení s § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. dostal do prodlení s úhradou každého z žalobou uplatněných televizních poplatků vždy od 16. dne měsíce, pro který měl být poplatek zaplacen. Žalobkyni proto vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě vždy od uvedeného dne, který žalobkyně požaduje pouze do data [datum], a to ve správně vypočtené kapitalizované výši [částka]. 6. V intencích uvedeného soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl (výrok I), přičemž veškeré rozsudkem přiznané nároky je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř., povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši [částka], paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř za jeden úkon (výzva k plnění dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v sazbě [částka] za tento úkon dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.; odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu (tj. v souhrnu za odměnu advokáta [částka]); náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tj. v souhrnu za náhradu hotových výdajů [částka]). Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Použití ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.