7 C 188/2021-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku společně s poplatek [částka] do [datum]. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně zápůjčku zesplatnila. Požaduje vrácení dlužné jistiny, obchodních úroků, úroku z prodlení a smluvní pokutu v celkové výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nemá za prokázáno, že smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky uzavřena. předložená listina, označená jako smlouva není žalovaným podepsána, je zde pouze uvedeno„ podepsáno elektroniky [datum] 15:04:47). 4. Poklud žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku a to zadáním unikátního jednorázového kódu SMS, který byl zaslán na telefonní číslo žalovaného, který se seznámil před tím se všemi dokumenty, zůstala tato prohlášení pouze v rovině tvrzení. Z předložených důkazů nevyplývá jakékoli právní jednání žalovaného směřující k uzavření tvrzené konkrétní smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně nepředložila jakýkoli důkaz o tom, že s žalovaným vůbec komunikovala a že by žalovaný jakýmkoli způsobem projevil svou vůli smlouvu o zápůjčce uzavřít. Žalobkyně ke svým tvrzením nepředložila žádný důkaz, zejména pak k tomu, jakým způsobem byla ověřena identita žalovaného a že někdo (tím spíš žalovaný) vůbec tvrzené úkony učinil. 5. Skutečnost, že žalobkyni jsou známa data žalovaného (jméno, příjmení, rodné číslo, adresa) ještě neprokazují, že žalovaný s ní jakkoliv komunikoval a už vůbec neprokazují, že by učinil právní jednání směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce včetně dalších vedlejších ujednání, jakými je odsouhlasení obchodních podmínek. 6. Žalobkyně se k jednání se nedostavila a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tato tvrzení a důkazy k nim, neboť takové poučení soud poskytuje pouze u jednání. 7. Jestliže smlouva nebyla uzavřena, je nárok uplatněný na jejím základě nedůvodný. Pokud se týká možné posouzení uplatněného nároku z titulu bezdůvodného obohacení, podrobné odůvodnění je uvedeno v odst.19 odůlvodnění. 8. Pokud by soud dospěl k závěru, že uzavření smlouvy bylo prokázáno, posoudil by smlouvu jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala (ani netvrdila), že by splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. 9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 14. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje. 15. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb. 16. Žalobkyně neuvedla naprosto žádná tvrzení o tom, zda a jakým způsobem splnila svou povinnost uvedenou v § 86 zák.č.257/2016 Sb. K jednání se nedostavila a soud jí tak nemohl poskytnou poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tato tvrzení a důkazy k nim, neboť takové poučení soud poskytuje pouze u jednání. 17. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění své povinnosti posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neprokázala, že úvěr poskytla v souladu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná. 18. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. 19. Z předloženého dokladu, který je zřejmě výpisem z účtu u Oberbank AG Česká republika, nemá soud za prokázáno, že se částka [částka] dostala do dispoziční sféry žalovaného. Jednak z předloženého výpisu není zřejmé, komu účet náleží (že náleží žalobkyni) ,ale především tento výpis neprokazuje, že uvedená částky byla připsána na účet a že takový účet skutečně náleží žalovanému nebo ten k němu má alespoň dispoziční oprávnění. Soud proto nemohl uplatněný nárok posoudit ani jako nárok na bezdůvodné obohacení. 20. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy, příp. ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované ani ohledně vyplacení peněžní částky žalovanému. Soud proto žalobu zamítl. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšnému žalovanému v řízení náklady