7 C 201/2021-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku v pravidelných splátkách včetně smluvených poplatků. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobkyně nárokuje dlužnou jistinu [částka] a poplatky ve výši [částka]. 2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že žalovaný zaplatil do zesplatnění úvěru 6 splátek po [částka] a následně 13 splátek po [částka], tj. celkem [částka]. Dále žalobkyně doplnila, že prověřila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr poskytnutý na bydlení ve výši [částka] a splatný v 60 splátkách především z údajů poskytnutých žalovaným [příjmení] vycházela z příjmu žalovaného [částka], výdajů [částka] s tím, že do výpočtu těchto výdajů vstupovaly deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti, místo bydliště s tím, že výdaje zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje, deklarované platby na pojištění. Platební kapacita činila [částka]. Žalovaný neměl žádný negativní záznam pokud se týká zadluženosti, zejména nebyly negativní informace o zpoždění s plněním závazků (systém CBCB a PLAB). Žalobkyně dále provedla lustraci v registru neplatných dokladů, rejstřících SOLUS,NRKI,BRKI, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, bylo zjištěno, že běžný účet nevykazuje nestandardní transakce, tedy riziková kritéria nebyla přítomna. Žalovaný měl potencionalitu splácet [částka], resp. [částka] měsíčně. Sjednané prostředky ve výši [částka] byly vyplaceny žalovanému na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě dne [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] na účet žalovaného č. [bankovní účet] a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 8,9 % ročně v 60 měsíčních splátkách po [částka] s měsíčním poplatek za pojištění ve výši [částka]. 5. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] má soud za prokázáno, že dne [datum] byla žalovanému vyplacena částka [částka] na účet č. č. [bankovní účet]. 6. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil do podání žaloby celkem [částka]. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí. 7. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, soud zjistil, že při k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr měla žalobkyně k dispozici následující data: účel úvěru byl na bydlení žalovaný pracoval jako zaměstnanec, byl svobodný, žil sám, bydlel v nájemním bytě, jeho čistý měsíční výdělek činil [částka], jiné příjmy nebyly uvedeny, měsíční výše splátek úvěru činila [částka] celkový limit na povolených přečerpání a kreditních kartách činila [částka]. 8. Z výpisu z CBCB a dále z interních dokumentů žalobkyně, ve kterých se uvádí data o žádosti a hodnocení informací z CBCB soud zjistil, že kromě dat uvedených v žádosti měla žalobkyně k dispozici nebo zahrnula do svého hodnocení následující údaje: nesplacená jistina úvěru (s měsíční splátkou [částka]) činí [částka]. Nebyly evidovány žádné dlužné či nesplacené splátky. U dalších splátkových kontraktu byla evidována celková výše úvěrového limitu [částka], vyčerpaná částka činila [částka]. 9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky (vztahuje se i na smlouvu o zápůjčce dle § 1 citovaného zákona), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná. 12. Věřiteli je uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 13. Ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 zák. č. 145/2010 Sb. ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o s