9 C 214/2020-32 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit původně částku [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), [datum] smlouvu o veřejně poskytovaných telekomunikačních službách [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou i všeobecné obchodní podmínky. V rámci této smlouvy byl sjednání i pronájem přijímajícího zařízení Gateway HDD DMC 7002KLG (dále též„ zařízení“), jehož převzetí stvrdil žalovaný uvedeného dne. Žalobce však řádně nehradil sjednanou cenu za pronájem zařízení ve výši [částka] měsíčně. Jedná se tak o daňové doklady splatné na částku [částka] ke dni [datum], [datum] a [datum] a na částku [částka] ke dni [datum] Celkem se jedná o částku [částka]. Poněvadž žalovaný poručil smlouvu, původní věřitel odstoupil od smlouvy dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl povinen ve smyslu čl. 7 všeobecných obchodních podmínek vrátit uvedené zařízení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. V případě nevrácení byla podle uvedeného článku sjednání smluvní pokuta ve výši [částka]. I před odeslanou předžalobní výzvu doposud žalovaný ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný navrhl v odporu žalobu zamítnout s odůvodněním, že byl sjednán splátkový kalendář. 3. Žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom smyslu, že sjednaný splátkový kalendář obsahuje – krom jiného – rovněž nároky za odpojení a doúčtování slevy a nároky uplatněné u Českého telekomunikačního úřadu, tedy jinak řečeno nároky, které nebyly uplatněny v této části žalobou. 4. V průběhu řízení soud usnesením ze dne 19. 1. 2021, č.j. 9 C 214/2020-24, zastavil řízení co do částky [částka] a usnesením ze dne 16. 2. 2021, č.j. 9 C 214/2020-29, zastavil řízení co do částky [částka]. V obou případech bylo zastaveno řízení zaviněním žalovaného, který tyto nároky uhradil až po podání žaloby. Předmětem nároku proto zůstala pouze smluvní pokuta ve výši [částka] a příslušenství původního nároku. 5. Žalovaný zbývají nárok žalobkyně co do důvodu a výše při jednání dne [datum] uznal. 6. Ve smyslu ustanovení § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). 7. Jelikož žalovaný uznal nárok žalobkyně a v předmětném řízení jde o věc, v níž mohou účastníci řízení uzavřít smír podle § 99 o. s. ř., byly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., a soud proto rozhodl o nároku žalobkyně podle § 153a odst. 4 o. s. ř. rozsudkem pro uznání. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že původní věřitel jako poskytovatel komunikační služby ve smyslu § 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, s žalovaným jako účastníkem platně uzavřel smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 tohoto zákona, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobce a jeho ceník. Žalovaný se v uzavřené smlouvě (mimo jiné) zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu určenou podle ceníku ve výši [částka], pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Dále se zavázal platit za pronájem každého přijímacího zařízení [částka] měsíčně. Žalobkyně odstoupila od smlouvy a lhůta k vrácení zařízení uplynula, aniž by žalovaný zařízení vrátil. Žalovaný svou povinnost nesplnil, proto žalobkyně v souladu se smlouvou účastníků vyúčtovala sjednaným postupem žalovanému smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný v řízení neprokázal úhradu zbývající částky smluvní pokuty ve výši [částka], ale uznal tento nárok a uvedl, že je schopen jej uhradil ve lhůtě stanovené soudem. 10. O lhůtě k plnění ve smyslu § 160 o. s. ř. rozhodl soud tak, že stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni přisouzenou jistinu a příslušenství ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 4 činí v daném případě [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání - žaloby) ve výši mimosmluvní odměny 2x [částka], a jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny [částka], t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ostatní náhrady nákladů řízení se žalobkyně výslovně vzdala, jak vyplývá z jejích podání (viz podání ze dne [datum] a [datum]). Celkem tedy náklady řízení činí [částka]. 12. O lhůtě k plnění ve smyslu § 160 o. s. ř. rozhodl soud tak, že stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni přisouzenou náhradu nákladů řízení ve splátkách po [částka] měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíce počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud přihlédl při posouzení určení lhůty ve smyslu § 160 věty za středníkem o. s. ř. zejména k současné majetkové a sociální situaci žalovaného, který ke dni rozhodnuti ve věcí samé je zaměstnancem a má zajištěno bydlení. Nemá žádnou další vyživovací povinnost. Je nemajetný. Jeho zdravotní stav je dobrý. Nejsou proti němu vedeny exekuce a není příjemcem dávek státní sociální podpory. Vynakládá ale náklady za bydlení ve výši [částka] a splácí závazky z úvěrů v celkové výši [částka]. Žalobce si je vědom svého závazku vůči žalované a je patrné i z jeho předcházejícího jednání, že je připraven splatit závazek. S ohledem k výši přisouzené pohledávky a sociální situaci žalovaného se soudu jeví sjednání splátkového kalendáře jako spravedlivým s tím, že nejde v daném případě o neúměrné zvýhodnění žalovaného jako dlužníka a znevýhodnění žalobkyně. Byť v daném případě bude náhrada nákladů řízení žalovaným splácena přibližně za čtyři měsíce, nejde podle názoru soudu o neúměrné zatížení a znevýhodnění žalobkyně jako věřitelky, neboť její majetková sféra nebude splátkovým kalendářem tak zasáhnuta jak u žalovaného. Navíc je žalobkyně zvýhodněna přiznáním ztráty výhody splátek.