12 C 147/2022-27 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění rozsudku obsahující toliko předmět řízení a stručné vyložení důvodů, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Nárok spočívá v neuhrazeném jízdném ve výši [částka] a neuhrazené přirážce k jízdnému ve výši [částka], a to za přepravu vlakem [číslo] spol. [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“), ve směru [obec], které měl žalovaný k přepravě vlastní osoby bez platného jízdního dokladu využít dne [datum]. Nárok původní věřitelky vůči žalovanému měl být postoupen žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3. Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť dle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 5. Podle odst. 2 shora cit. ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 6. Podle odst. 4 shora cit. ustanovení usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. 7. Podle odst. 5 shora cit. ustanovení jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 8. Žalovanému byl doručen elektronický platební rozkaz ze dne 7. 3. 2022, č. j. EPR 30381/2022-6, v němž byla mj. obsažena kvalifikovaná výzva dle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. jakož i poučení o následcích nečinnosti, tzn. o fikci uznání nároku, jakož i možnosti vydání rozsudku pro uznání. Soudní praxe se již přitom ustálila na závěru, že platební rozkaz i kvalifikovaná výzva mohou být součástí jedné listiny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003). Žalovaný ve včas podaném odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že se od [datum] do [datum] nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, v důsledku čehož není momentálně schopen platit jakékoliv závazky, jelikož ve věznici není pracovně zařazen z důvodu zdravotního omezení. S ohledem na uvedené žalovaný požádal o posečkání a následné zaslání elektronického platebního rozkazu na civilní adresu po ukončení výkonu trestu. 9. Soud se zabýval tím, zda vyjádření žalovaného učiněné v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu je způsobilé odvrátit fikci uznání nároku, a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě fikce uznání nároku nastala. Žalovaný v prvé řadě vůbec nesdělil, zda nárok uplatněný žalobou uznává, či nikoliv, tudíž se ani žádným způsobem nevyjádřil ve věci samé. Žalovaný poukázal pouze na výkon trestu odnětí svobody a nepříznivou majetkovou situace. Takové vyjádření, z něhož vůbec nelze seznat, zda žalovaný s žalobou uplatněným nárokem souhlasí, či nikoliv, resp. co proti takovému nároku po věcné stránce případně namítá, není způsobilé odvrátit fikci uznání nároku. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost v podobě žalovaným vykonávaného trestu, neboť se jedná po právní stránce o zcela jednoduchou věc, k níž v rámci prvotního vyjádření není třeba dokládat žádné listiny, jak se žalovaný snaží ve svém odporu naznačit. Výkon trestu odnětí svobody tedy v tomto případě nelze považovat za vážný důvod bránící žalovanému ve vyjádření k věci samé. Ve vyjádření žalovaného lze naopak spatřovat prvky snahy protáhnout řízení (žádostí o posečkání a opětovné zaslání elektronického platebního rozkazu až po skončení výkonu trestu). 10. S ohledem na uvedené má soud za to, že v posuzované věci byly splněny veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř., jelikož v důsledku nedostatečně kvalifikovaného vyjádření žalovaného nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku. Soud dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny všechny předpoklady pro vydání elektronického platebního rozkazu, neboť v žalobě bylo uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a takto uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobkyní (z žalobních tvrzení). V takovém případě může být kvalifikovaná výzva vydána i tehdy, kdy to povaha věci nebo okolnosti případu nevyžadují. 11. Vydání rozsudku pro uznání konečně nebrání ani ustanovení § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť povaha věci vydání tohoto druhu rozsudku připouští (sporné řízení zahájené žalobou na plnění) a současně vydaný rozsudek není v rozporu s právními předpisy, jelikož žalobou uplatněný nárok vyplývá z titulu porušení povinnosti cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. 12. Jelikož nebyly splněny ani předpoklady pro zastavení řízení či odmítnutí žaloby (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), rozhodl soud na základě fikce uznání nároku rozsudkem pro uznání a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 13. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Žalovaný toliko poukázal na zhoršenou majetkovou situaci, o stanovení delší lhůty k plnění či o plnění ve splátkách však nepožádal, přičemž ani blíže nerozvedl své majetkové poměry. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem [částka] a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku [částka] (3 x [částka]) a náhrada hotových výdajů činí částku [částka] za tři úkony právní služby (3 x [částka]) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši [částka]. Celkové náklady řízení žalobkyně ve výši [částka] je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.