14 C 235/2021-20 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení peněžitý nárok vůči žalovanému, a to na zaplacení částky [částka], představující žalovaným žalobkyni neuhrazené televizní poplatky (ve výši 135 Kč/měsíc) za říjen 2018 – srpen 2020 (21 měsíců x [částka]). Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném i zaplacení příslušenství (v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce [částka]) každého z žalobou nárokovaných neuhrazených televizních poplatků, tedy vždy z částky [částka], a to vždy od 16. dne toho kterého měsíce, za který byl žalobkyní ten který televizní poplatek nárokován, a to vždy až do dne [datum]. 2. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 5. 1. 2022, č.j. 14 C 235/2021-17 vyzván, aby se do 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž to s doložkou, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno zásilkou adresovanou do jeho vlastních rukou fikcí na adrese jeho trvalého bydliště dne [datum]. Žalovaný se na výzvu v něm obsaženou ve stanovené lhůtě (a ani do vydání tohoto rozsudku) nevyjádřil, proto soud předpokládá, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání také souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Soud pak ve věci rozhodl na základě listinných důkazů (a celého obsahu spisu), přičemž na tomto podkladu má za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalovaný je počínaje měsícem květnem 1995 veden na podkladě své přihlášky jako poplatník televizního poplatku v Evidenci poplatníků televizního poplatku žalobkyně. Zároveň nebylo provedeným dokazováním prokázáno, že by žalovaný žalobkyni něčeho uhradil na televizní poplatky za měsíc říjen 2018 až srpen 2020. Přitom k úhradě televizních poplatků i za tyto měsíce byl žalovaný žalobkyní v dodatečné lhůtě vyzván výzvou žalobkyně ze dne [datum] (došlé do faktické dispozice žalovaného v místě jeho trvalého bydliště, kde se dostala do faktické dispozice žalovaného zanecháním výzvy držitele poštovní licence k jejímu možnému vyzvednutí dne [datum] a za současného uložení této zásilky u daného držitele poštovní licence...). 4. Podle § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 měsíční výše televizního poplatku činí od [datum] [částka]. Podle § 7 odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Na základě těchto zjištění soud uzavírá, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku podle § 3 a dle § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. tak byl tento povinen hradit v zákonem stanovené lhůtě splatnosti (15. dne toho kterého měsíce) za ten který měsíc, ve kterém byl poplatníkem tohoto poplatku. Podle § 6 zák. č. 348/2005 Sb. činila výše poplatku v období, které je předmětem žaloby, [částka] měsíčně. Za řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil něčeho na televizní poplatky za žalobou vymezené období, kdy za tyto měsíce proto žalovanému vznikla na televizních poplatcích povinnost žalobkyni zaplatit celkem [částka] (21 x [částka]). Žalobkyně žalovaného k úhradě tohoto dluhu zároveň před podáním žaloby v této věci vyzvala v dodatečné a přiměřené lhůtě výzvou ve smyslu § 10 z.č. 348/2005 Sb. 6. Soud proto uzavřel, že žaloba je ohledně jistiny ve výši [částka] podána důvodně a proto jí v této části vyhověl. Jde-li o nárokované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení s úhradou jednotlivých televizních poplatků, které žalobkyně kapitalizovala k [datum] částkou [částka], pak i v této části je žaloba důvodná. Žalobkyně má totiž nárok na zákonný úrok z prodlení s úhradou každého z dlužných televizních poplatků na základě § 1968 a 1970 z.č. 89/2012 Sb. a skutečnosti, že splatnost každého z televizních poplatků je k 15. dni daného měsíce. S úhradou každého z uplatněných televizních poplatků tak je žalovaný počínaje 16. dnem toho kterého měsíce, za který je televizní poplatek (resp. jeho část – jde-li o poplatek za listopad 2019) nárokován, v prodlení a žalobkyni (za současného naplnění podmínek plynoucích z § 10 z.č. 348/2005 Sb.) náleží právo na zákonný úrok z prodlení. V této výši se jej žalobkyně také domáhala, vypočetla jej, a správně kapitalizovala částkou [částka] za dobu prodlení s úhradou všech nárokovaných televizních poplatků do [datum]. Proto soud žalobě vyhověl i ohledně nárokovaného příslušenství uplatněné pohledávky. 7. O náhradě nákladů řízení bylo soudem s ohledem na plný úspěch žalobkyně rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a soud podle něj žalobkyni přiznal proti žalovanému plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených žalobkyní k uplatnění jejího práva u soudu. Za takové náklady řízení na straně žalobkyně pak soud posoudil náklady žalobkyně na soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhradu výdajů žalobkyně spojených s 2„ úkony“ po [částka] spojených na straně žalobkyně s předžalobní upomínkou a podáním žaloby (2 x [částka]), a na které by žalobkyni příslušelo právo i v případě, že by nebyla právně zastoupena (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s §§ 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.). V té souvislosti třeba dodat, že náklady žalobkyně (podávající se z obsahu spisu) a vynaložené žalobkyní na zastoupení advokátem v této věci, nepovažuje soud za náklady vynaložené žalobkyní k účelnému uplatnění jejího práva u soudu. To pak soud uzavírá s oporou v závěrech obsažených v i v této věci aplikovatelných nálezech Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, popř. ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2933/15. Podle názoru soudu šlo v těchto Ústavním soudem ČR řešených věcech o skutkově srovnatelné spory, jako i v nyní řešené věci, a i v ní tak dle názoru soudu platí, že při její právní i skutkové jednoduchosti a i typovosti (a do jisté míry i s ohledem na zvláštní právní postavení žalobkyně) žalobkyně měla a mohla pro účelné uplatnění svého práva u soudu volit využití svých zaměstnanců v jejím právním útvaru. Vyplnit žalobu formulářového typu (bez absence zvláštních okolností případu, jako v této věci) je totiž bezpochyby schopna i osoba s nižším než vysokoškolským právnickým vzděláním. Využití právních služeb advokáta tak v daném případě není dle názoru soudu účelné (z pohledu vzniku nákladů žalobkyně vynaložených k uplatnění jejího práva u soudu), když ani v této věci nejde o skutkově či právně složitý spor, ale naopak o typovou věc spadající do gesce žalobkyně k jeho řešení personálně dostatečně vybavené. Na druhou stranu nelze ale z pohledu spravedlivého rozhodnutí o náhradě nákladů řízení přehlédnout, že žalobkyni (i kdyby nebyla zastoupena) by vznikly (i bez zastoupení advokátem) hotové náklady spojené s uvedenými 2mi„ úkony“, které ve věci k uplatnění svého práva u soudu učinila, a soud jí proto proti žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení částku [částka] dle výše vyložené argumentace a dle §§ 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. + [částka] na náhradě za soudní poplatek.