14 C 42/2022-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně předmětem řízení učinila nárok na zaplacení částky 2 500 Kč s výše uvedeným příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný byl dne [datum] převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně žalovanému vyúčtovala náklady ve výši 2 500 Kč. Žalovaný svůj dluh ve výši 2 500 Kč uznal dne [datum] s povinností jej zaplatit do 8 dnů, tedy do [datum], ale dlužnou částku neuhradil ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky. 2. Žalobkyně souhlasila, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením ze dne [datum] vyzván, aby se do 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný se lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání také souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z osobního účtu pacienta a z potvrzení o poskytnutí záchytu [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl umístěn na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní od [datum] 20:18 hodin do [datum] do 7:28 hodin. Byla zjištěna přítomnost alkoholu - porucha způsobená alkoholem, záchyt byl vyžádán Policií ČR [obec]. Úhrada za záchyt byla žalovanému vyúčtována po skončení záchytu, tedy dne [datum] ve výši 2 500 Kč a žalovanému byl vystaven daňový doklad, jehož převzetí stvrdil svým podpisem. Žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu a výše, současně prohlásil, že zaplatí svůj dluh za pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně a uznání dluhu podepsal. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o SZS“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní služba, kdy se podrobil ošetření s následným pobytem v záchytné stanici provozované žalobkyní. Přítomnost alkoholu a jiné návykové látky byla u žalovaného při přijetí prokázána, proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady za poskytnutou záchytnou službu podle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS. Žalovaný svůj dluh ve výši 2 500 Kč uznal písemným prohlášením. Soud má proto za to, že dluh v této výši v době uznání trval. Skutečnost, že k poskytnutí lékařské péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací skutečně došlo, má soud za prokázanou uznáním dluhu a potvrzením o poskytnutí záchytu. Splatnost pohledávky nastala [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu a zavázal žalovaného podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku i k zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat pouze soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za každý úkon, tedy celkem ve výši 200 Kč Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález]). Celkem tedy náklady řízení činí 1 200 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).