16 C 100/2022-29 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 3.505,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na jejím sporožirovém účtu do výše povoleného debetního zůstatku 5.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci splácet dohodnutým způsobem se smluvenou úrokovou sazbou 18,90 % ročně a s poplatky a tento povolený limit nepřekročit. Žalovaná ale sjednané podmínky nesplnila. Ke dni [datum] vznikl na straně žalované nepovolený debetní zůstatek 3.505,86 Kč s příslušenstvím, který žalovaná předchůdci řádně nezaplatila. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce, o čemž žalovanou informoval. Přes výzvy a upomínky žalovaný dosud žalobci dlužnou částku neuhradil. 3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. 4. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb ve formě možnosti přečerpání běžného účtu žalované do stanoveného limitu 5.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet i se sjednaným úrokem 18,9 % ročně dohodnutým způsobem. Žalovaná ale sjednané smluvní podmínky nesplnila, úvěr řádně nesplácela a ke dni [datum] jí vznikl úvěrový dluh ve výši 3.505,86 Kč s příslušenstvím, který předchůdci žalobce nevrátila. Smlouvou ze dne [datum] ve znění dodatků a příloh postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná přes výzvy a předžalobní upomínku úvěrový dluh žalobci uhradila. 6. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a také zákon č. 145/2010 Sb. Požadavek na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2012 Sb. v platném znění. 7. Poněvadž bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena platná smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru, kterou žalovaná porušila, neboť sjednaný limit úvěru řádně a včas nesplácela, což vedlo k zesplatnění úvěrového dluhu v souladu se sjednanými podmínkami, uložil soud žalované ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a zákona č. 145/2010 Sb. povinnost uhradit žalobci dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem 600 Kč, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem 300 Kč, a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje.