16 C 127/2022-26 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 3.480,37 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru č. C0003880815067010 ze dne [datum], uzavřené formou komunikace na dálku, na jejímž základě měl právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) poskytnout žalovanému dne [datum] částku 2.100 Kč, jíž se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum] za sjednaný poplatek 1.380 Kč při RPSN 89. 082,60 %. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh právnímu předchůdci ani žalobci ničeho neuhradil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny s příslušenstvím ve výši 3.480,37 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva o úvěru nebyla žalovaným pod textem ujednání vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru nebo o zápůjčce mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 4. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 5. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka 2.100 Kč byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Z osamoceného proužku na listině formátu A4 je pouze zřejmé, že se mělo jednat o platbu na poukázku platnou v době od 6. do [datum] pro neoznačenou osobu, nic více. Je evidentní, že tento proužek připsání uvedené částky na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat, neprokazuje.. 6. Konečně z žalobcem předložené smlouvy ze dne [datum] není prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Z nikým nepodepsané a nedatované Přílohy ke smlouvě o postoupení je sice zřejmé, že na žalobce mohla být převedena pohledávka ve výši 6.010,29 Kč, avšak s ohledem na žalobcem předloženou nedatovanou, nečíslovanou a nepodepsanou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí pouze částky 2.100 Kč, nelze mít za prokázané, že se jedná právě o spornou pohledávku nebo zda jde o jinou pohledávku, čemuž by nasvědčovala i rozdílná výše obou pohledávek. Poněvadž žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku, bylo bezpředmětné dále zjišťovat, zda účet, na který měla být částka 2.100 Kč zaslána, skutečně patřil žalovanému či nikoliv. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Žalobce rovněž neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).