16 C 223/2022-31 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 5.245 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě (nedatované a neočíslované) smlouvy o úvěru, uzavřené údajně formou komunikace na dálku dne [datum], na jejímž základě měl žalobce poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 4.000 Kč, jež se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši 5.245 Kč ve lhůtě splatnosti do [datum] při RPSN 1. 732 %. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh žalobci ničeho neuhradil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení částky ve výši 5.245 Kč s příslušenstvím. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že údajně dne [datum] (ani jindy) uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva o úvěru nebyla žalovaným pod textem ujednání vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána, přičemž tzv.“ SMS kód [číslo]“ elektronickým podpisem žalovaného rozhodně není. Smlouva rovněž postrádá datum, kdy měla být uzavřena a není ani očíslována. Žalobce tak neprokázal, že ani kdy uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru nebo o zápůjčce mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 4. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 5. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka 4.000 Kč byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Z interního nedatovaného a neverifikovaného záznamu žalobce je pouze zřejmé, že z účtu žalobce měla být odesílána částka 4.000 Kč na označený protiúčet. Je evidentní, že tento záznam neprokazuje připsání uvedené částky na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).