16 C 361/2021-22 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, představující sjednanou smluvní pokutu za nevrácení pronajatého označeného technického zařízení ve lhůtě do 10 dnů od ukončení smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum], [číslo] ve znění čl. 8. Všeobecných obchodních podmínek a čl. 4. Zvláštních podmínek. Smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. V důsledku rozdělení a fůze [právnická osoba] došlo ke dni [datum] k právnímu nástupnictví na [právnická osoba] s.r.o. Na základě výše označené smlouvy žalovaný pronajaté technické zařízení Set–top-box/CA č. M918416998 (dále technická zařízení) od žalobce převzal, avšak po ukončení smlouvy ke dni [datum] toto technické zařízení v dohodnuté lhůtě 10 dnů ani dosud přes výzvy předchůdci ani žalobci nevrátil. Žalobci tak podle smlouvy vznikl nárok na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši [částka]. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobce podle žaloby i podle výzvy soudu s tímto postupem souhlasil a žalovaný neměl proti tomuto postupu soudu námitky. 4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. 5. Z předložených listin soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ve znění VOP a ZP na dobu 24 měsíců od podpisu smlouvy s tím, že pokud se strany před ukončením smlouvy nedohodnou na vázanosti plnění, smlouva se po uplynutí lhůty 24 měsíců automaticky změní na smlouvu na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy uvedená společnost mimo jiné pronajala žalovanému výše označené technické zařízení, jež žalovaný převzal a zavázal se je žalobci vrátit v dohodnuté 10 lhůtě po ukončení smlouvy pod sankcí smluvní pokuty sjednané ve výši [částka] za nevrácení, poškození nebo zničení pronajatého technického zařízení. Žalobce však nepředložil soudu žádný důkaz svědčící o tom, že smlouva skutečně skončila ke dni [datum], případně jindy. Z předložených listin naopak vyplývá, že uplynutím lhůty 24 měsíců od podpisu došlo k automatickému prodloužení smlouvy na dobu neurčitou a že sporná smlouva stále trvá. Žalobce tak neprokázal, že by mu vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení, který byl vázán na skončení smlouvy. Žalobce je ve sporu aktivně legitimován na základě rozdělení a fůze původní [právnická osoba] na [právnická osoba] s.r.o., k níž došlo ke dni [datum]. 6. Poněvadž žalobce neprokázal, že by došlo k platnému ukončení sporné smlouvy, nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši [částka] mu dosud nevznikl. Soud proto žalobu podle § 1725 a § 2048 o.z. jako neoprávněnou v celém rozsahu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně neúspěšný a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.