20 C 138/2022-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, požádal o konkrétní úvěr a akceptoval text smlouvy, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] převodem na účet částku 9 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději dne [datum], avšak úvěr nesplatil. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalovaný pak byl vyzván k plnění před podáním žaloby. Pro případ, že by soud neshledal úvěrovou smlouvu platnou, navrhla žalobkyně, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovanou částku žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel a nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na základě toho soud přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel dne [datum] převodem na účet peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě peněžních prostředků do tří dnů dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne. Dále bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že by žalovaný vůči právní předchůdkyni žalobkyně projevil vůli být vázán nedatovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru. Nebylo také prokázáno, že by žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni uhradil nějaké peněžní prostředky. 3. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 4. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které měl být dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, neboť nebyl prokázán žádný projev vůle žalovaného, který by svědčil o uzavření smlouvy. Smlouva o úvěru jako smluvní typ nevyžaduje písemnou formu smlouvy a je na smluvních stranách, jakým způsobem spolu jednají (různé formy uzavírání smluv pak s sebou ale mohou přinášet složitější prokazování uzavření smlouvy a jejího obsahu). Žalobkyně tvrdila uzavření písemné smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, avšak z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný učinil nějaké právní jednání takovými prostředky, které umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby, a že by takové jednání opatřil svým elektronickým podpisem. Nebylo totiž nijak prokázáno tvrzení žalobkyně, že právě žalovaný skutečně prošel formulářem na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a že právě žalovaný akceptoval text smlouvy, přičemž žalobkyně ani neuvedla, jak konkrétně mělo k akceptaci smlouvy dojít. 5. Soud se nad rámec toho zabýval také tím, zda nedošlo k uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru v jiné formě, ani o tom však nemohl učinit závěr, neboť není patrná žádná aktivita žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzené písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž z předložených důkazů ani není zřejmé konkludentní uzavření takové smlouvy (pokud by se např. obě strany podle smlouvy chovaly). S ohledem na tyto závěry se pak soud detailně nezabýval tím, zda byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného; nutno však podotknout, že žalobkyně k této skutečnosti tvrdila lustrace v dostupných databázích [příjmení], BRKI, NRKI atd., které však nijak nedoložila. I v případě, že by tedy soud shledal platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru za existence projevů vůle obou stran, byla by smlouva pravděpodobně neplatná s ohledem na porušení povinností právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelky spotřebitelského úvěru podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Soud tedy shrnuje, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a žalobkyně proto nemá nárok na zaplacení v této smlouvě uvedených závazků. Bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] odeslala žalovanému částku 9 000 Kč na účet a taková platba bez existující smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, tj. bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. Nebylo pak prokázáno, že by žalovaný z poskytnuté částky cokoliv právní předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni vrátil, proto má žalobkyně právo na zaplacení požadované částky bezdůvodného obohacení poskytnutého žalovanému převodem na účet ve výši 9 000 Kč, které jí soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal. Současně soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to ve výši 8,5 % ročně, neboť přestože výš úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je vyšší, soud nemohl překročit žalobní návrh. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od [datum], neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván v předžalobní výzvě ze dne [datum] odeslané téhož dne a k doručení výzvy do faktické dispozice žalovaného došlo podle závěru soudu (s ohledem na běžnou délku doručování doporučených zásilek Českou poštou, s. p.) nejpozději dne [datum] a ve výzvě stanovená lhůta k plnění v délce tří dnů (tuto lhůtu soudu logicky posoudil tak, že počíná běžet doručením výzvy) proto uplynula dne [datum] (při zohlednění dnů pracovního klidu ve smyslu § 607 o. z.), tedy žalovaný se dostal do prodlení následujícího dne [datum]. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě zcela vyhověl. 7. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady řízení tvoří náklady na zaplacený soudní poplatek 400 Kč, dále na odměnu právní zástupkyně žalobkyně celkem 600 Kč za 3 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. 200 Kč za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými 3 úkony právních služeb celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně celkem 189 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., protože se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně podobných věcech s peněžitým plněním do 50 000 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.