7 C 208/2020-135 — Okresní soud v Přerově

1. Shora označeným usnesením okresní soud zamítl návrh zástavního věřitele, aby k uspokojení pohledávky zástavního věřitele vůči zástavnímu dlužníkovi z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] pro částku 510.660 Kč spolu se smluvní pokutou z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 510.660 Kč od [datum] do zaplacení byl nařízen prodej zástavy- nemovité věci dle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne [datum] a to: pozemku parcelního čísla [číslo] zahrady v obci a katastrálním území Horní Moštěnice, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vedeného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov (výrok I.), a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 15.730 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). 2. Okresní soud v napadeném usnesení dospěl závěru, že nejsou dány zákonné předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy. Žalobě pak nevyhověl zejména z důvodu, který spočívá v připuštěné změně žaloby. Zástavní věřitel se v průběhu řízení nově domáhal, aby byl prodej zástavy nařízen k uspokojení pohledávky z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva. Z této smlouvy ale žádná pohledávka nevyplývá. Smlouva o zřízení zástavního práva ze dne [datum] je pouze zajišťovacím institutem a z ní samotné žádná pohledávka neplyne. Neexistuje tedy žádná pohledávka z této smlouvy, která by měla nebo mohla být uspokojena. Zástavní věřitel tedy neslnil zásadní předpoklad pro vyhovění žalobě, a to že má takovou zajištěnou pohledávku, jejíhož uspokojení se prodejem zástavy domáhá. Ani v případě, že by soud přihlédl nikoli k výslovnému znění žaloby, ale k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nemohl by návrhu vyhovět, když Zástavní věřitel v řízení neprokázal, že má zajištěnou pohledávku. Pohledávka ze smlouvy o splátkovém prodeji nemovitostí neexistuje, neboť smlouva je neplatná. Pohledávka na bezdůvodné obohacení, které z neplatné smlouvy vzniklo, pak není zástavní smlouvou zajištěna. Smlouva o splátkovém prodeji nemovitostí je pak neplatná, když předseda představenstva společnosti, která smlouvu uzavřela, společně s další osobou byli pravomocně odsouzeni právě proto, že takové uzavírání smluv bylo nedovoleným podnikáním a bylo shledáno, že takové jednání bylo trestné. Takové jednání nelze potom dle okresního soudu aprobovat v civilní rovině. V takovém případě by došlo zcela k popření práva, kdy jedno odvětví práva by jednání postihovalo a to dokonce v trestní rovině a na druhé straně by bylo v civilní rovině připuštěno, že takové jednání je nezávadné. Jestliže uzavírání smluv, mezi něž podle skutkové věty patří právě i smlouva uzavřená se zástavním dlužníkem, bylo shledáno trestným, musí být toto jednání shledáno jako rozporné i s právem občanským. Proto je takový právní úkon neplatný podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění platném k [datum], kdy byla smlouva o splátkovém prodeji podepsána, neboť svým obsahem a účelem odporuje zákonu. Nárok z neplatné smlouvy lze pak posoudit pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. Dle okresního soudu pak není neplatná i zástavní smlouva jako smlouva akcesorická, neboť trestní rozsudek nezahrnuje nemožnost uzavírání zástavních smluv a není vyloučeno, aby byla uzavřena zástavní smlouva platně, i když je následně shledána neplatnost zajišťované smlouvy. Na základě zástavní smlouvy pak vzniklo zástavní právo k zajištění pohledávek uvedených v čl. I. odst. 1 této smlouvy, jak je výslovně uvedeno v čl. III. V čl. I. je přitom výslovně uvedena pouze povinnost vrátit finanční prostředky poskytnuté podle smlouvy, případně příslušenství, úroků, nákladů vynaložených při úkonech směřujících k uspokojení pohledávky. Teprve v odst. 2 je uvedena povinnost uhradit nároky z titulu případného odstoupení od smlouvy a další nároky z bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smlouvy o splátkovém prodeji nemovitostí. Právě čl. III. je ustanovením, které zřizuje zástavní práva a stanoví, které pohledávky jsou tímto zástavním právem zajištěny. Na tom nic nemění ani ust. čl. VIII., které hovoří až o výkonu zástavního práva i v případech, týkajících se bezdůvodného obohacení z důvodu odstoupení od smlouvy nebo neplatnosti smlouvy. Rozsah zajištěné pohledávky je tak striktně vymezen ust. čl. III. odst. 1 a tento rozsah se bezdůvodného obohacení netýká. Zástavní věřitel tedy v řízení neprokázal, že má pohledávku zajištěnou zástavním právem. 3. Proti tomuto usnesení, a to proti všem jeho výrokům, podal včasné odvolání zástavní věřitel, který navrhl rozhodnutí okresního soudu změnit tak, že návrhu bude vyhověno. Namítal, že závěr soudu prvního stupně není správný, kdy odkázal například na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, kdy ohledně tzv.„ první fáze soudního prodeje zástavy“ tento soud uvádí:„ Soud zkoumá to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné skutečnosti nejsou v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v tomto řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto), pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z přeložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné“. Z uvedeného vyplývá, že k návrhu na soudní prodej zástavy v této„ první fázi“ rozhodování nebylo ani zapotřebí, aby zástavní věřitel formuloval právní titul pro uplatněný nárok, což soud po zástavním věřiteli v daném řízení požadoval. Zástavní věřitel tak učinil a jako právní titul pro toto řízení označil zástavní smlouvu k nemovitostem z [datum], ačkoliv to nutné pro rozhodnutí soudu nebylo, když v řízení bylo prokázáno, že smlouva o splátkovém prodeji nemovitostí [číslo] byla smlouvu neplatnou. Z daného judikátu vyplývá, že ani smlouva o splátkovém prodeji nemovitostí [číslo] nemusela být pro rozhodování soudu předkládána jako právní titul pro podání tohoto návrhu. Zástavní věřitel tvrdí, že žalobní návrh měl všechny obecné a specifické náležitosti požadované v ust. § 42 odst. 4 o. s. ř., kdy v žalobě byl specifikován i údaj o výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství, které má být uspokojeno z výtěžku zpeněžení zástavy. 4. Zástavní dlužník k odvolání uvedl, že navrhuje usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdit. Okresní soud se vyčerpávajícím způsobem vypořádal s posouzením všech předpokladů pro možnost nařízení prodeje zástavy. Oproti okresnímu soudu má za to, že je neplatná i samotná zástavní smlouva pro rozpor se zákonem dle § 39 starého o. z., kdy pokud předseda představenstva [právnická osoba] nemohl uzavírat smlouvy o splátkovém prodeji, nemohl uzavírat platně ani akcesorické závazkové vztahy. 5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání zástavního věřitele je důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Přerově dne [datum] se zástavní věřitel domáhal nařízení soudního prodeje zástavy ohledně nemovitosti uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí, a to z titulu smlouvy o splátkovém prodeji nemovitostí [číslo] uzavřené dne [datum] pro částku 510.660 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný je zástavním dlužníkem na základě smlouvy, kterou uzavřel se [právnická osoba], a. s . Zajištěná pohledávka vyplývá ze smlouvy o splátkovém prodeji nemovitostí a její přílohy o stavební půjčce ve výši 500.000 Kč, která byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] Zástavní dlužník je výlučným vlastníkem uvedených nemovitých věcí. Pohledávka byla postoupena zástavnímu věřiteli na základě smlouvy uzavřené s insolvenčním správcem úpadce [právnická osoba] průběhu řízení zástavní věřitel navrhl změnu žaloby tak, že soudní prodej zástavy má být nařízen z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum]. Soud změnu žaloby připustil. Zástavní dlužník navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že je pochybnost, zda je zástavní věřitel aktivně legitimován, neboť smlouva o postoupení pohledávky není formulována určitě a srozumitelně, pokud se týká výše částky. Zejména jde o to, že zástavní dlužník v minulosti právním předchůdcům zástavního věřitele již další částky zaplatil. Dále namítl neplatnost smlouvy o splátkovém prodeji, neboť v souvislosti s podepisováním těchto smluv byl předseda představenstva [jméno] [příjmení] pravomocně odsouzen za nedovolené podnikání. Jestliže je absolutně neplatná smlouva, pak je neplatná i zástavní smlouva, neboť co bylo neplatně sjednáno, nemůže být platně zastaveno. Plnění z neplatné smlouvy může být jen bezdůvodným obohacením, to by však bylo již promlčeno. Pokud je promlčena pohledávka, je promlčené i samotné zástavní právo I pokud by nebyla smlouva neplatná, byly by promlčené všechny splátky, protože došlo k aktivaci ztráty výhody splátek. Pokud by ztráta výhody splátek nenastala