7 C 243/2022-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované částky [částka] z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Tato částka co do [částka] představovala neuhrazenou část jistiny úvěru, co do [částka] dlužný poplatek za bezpečnou splátku, co do [částka] celkovou výši úroků, co do [částka] účelně vynaložené náklady na vymáhání a co do [částka] smluvní pokuty. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že dle této se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit a rovněž zaplatit poplatky a úroky dle této smlouvy. Smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím kódu [číslo], kterýžto jí byl předtím žalobkyní zaslán (jak soud zjistil z„ Printscreen ze systému k prokázání odeslání SMS kódu“). Z téže smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že úvěr měl být dle ujednání stran vyplacen na účet č. [bankovní účet]. 4. Ze snímku obrazovky mobilního bankovnictví soud zjistil, že majitelkou účtu č. [bankovní účet] byla (nezjištěného data) žalovaná. 5. Z listiny nazvané„ opis výpisu proplacení smlouvy“ soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla žalobkyní dne [datum] částka [částka]. 6. O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši [částka], který byl žalobkyní vyplacen na účet žalované. Žalovaná zaplatila žalobkyni (dle tvrzení žalobkyně) na tuto pohledávku [částka] a [částka]. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované ani doručení jakákoli z upomínek předcházejících předžalobní výzvu ze dne [datum]. 7. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. č. 257/2016 Sb., Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] je neplatná pro nesplnění povinnosti posoudit řádně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. K tomuto posouzení žalobkyně pouze obecně tvrdila, že zkoumala úvěrovou historii žalobkyně pomocí registrů NRKI, BRKI, [příjmení], Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a také obecně dodala, že posuzuje i příjmovou a výdajovou stránku klientů a provádí důsledný credit scoring. Ke svým tvrzením však nenavrhla žádné důkazy. 11. Žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu, pochopitelně sníženou o částky, které již žalobkyni zaplatila. Ty činí dle vlastních tvrzení žalobkyně, které nikdo v řízení nerozporoval, celkem [částka]. Rozdíl tedy je [částka] a právě vrácení této částky tak soud žalované uložil. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť zbylé nároky žalobkyně vycházely ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou soud shledal neplatnou. 12. Žalobkyně se nedostavila k jednání a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 13. Co se prodlení žalované týče (a souvisejících úroků z něj) soud uvádí, že dle důvodové zprávy k § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. je hlavním smyslem daného ustanovení zabránit tomu, aby se spotřebitel dostal do prodlení se splácením jistiny úvěru, pokud tuto vrací dle svých možností. Možnosti žalované posoudil soud při absenci tvrzení žalované k nim tak, že v těchto je vrátit poskytnutou jistinu ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy tato lhůta je obecnou pariční lhůtou. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu stran nárokovaných úroků z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný. Konkrétně tento měla co do 55 % hodnoty sporu. Pro účely náhrady nákladů řízení je však potřeba od tohoto odečíst úspěch žalované (45%) a žalobkyni přiznat toliko 10 % jejího účelně vynaložených nákladů. Za ty soud uznal krom soudního poplatku ve výši [částka] také odměnu právního zástupce 3 x [částka] (dle § 14b odst. 1 vyhl. č 177/1996 Sb.), 3 x [částka] paušálních náhrad (dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č 177/1996 Sb.) a DPH z odměn a náhrad. Účelnými pak soud uznal všechny tři advokátem učiněné úkony, tedy převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby i předžalobní výzvu. Celkové náklady žalobkyně tak činily [částka], z čehož 10 % je [částka], jejichž náhradu soud žalované uložil.