7 C 299/2021-86 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úroku 17,10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi spol. [právnická osoba] a žalovaným. Podle smlouvy se banka zavázala poskytovat žalovanému úvěr s limitem [částka] a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. 2. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalobkyní. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V průběhu řízení doplnila na výzvu soudu žalobkyně svá tvrzení tak, že právní předchůdkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Ty byly hodnoceny individuálně, v souladu s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. [příjmení] porovnávala příjem klienta a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Životní náklady pak vznikají součtem nákladů na bydlení a nákladů na živobytí, přičemž výpočet vychází z rodinných rozpočtů poskytovaných ČSÚ. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tuto uzavřela spol. [právnická osoba] (úvěrující) a žalovaným (úvěrovaný). Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrujícího poskytnout úvěr a závazek žalovaného vrátit a zaplatit úroky. 6. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že za dobu od [datum] do [datum] žalovaný čerpal celkem částku [částka], a za stejné období zaplatil celkem částku [částka]. Rozdíl činí [částka]. 7. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že při posouzení schopnosti splácet úvěr měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: průměrný čistý měsíční příjem [částka], celkový čistý měsíční příjem domácnosti [částka], zdroj příjmů jeden, srážky ze mzdy, měsíční splátky a vyživovací povinnost nebyly žádné. 8. Z vyjádření [jméno] [příjmení] [příjmení] k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že banka vycházela z ověřeného příjmu [částka], čistého příjmu domácnosti [částka], žalovaný byl svobodný, bydlel v pronajatém domě/bytě, podíl nákladů na bydlení činil 42,43 %, interní splátky činily [částka]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy soud zjistil, že pohledávka zažalovaným byla žalobkyni postoupena. 10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 15. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná. 16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). 19. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukl