7 C 340/2021-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr, který byl poskytnutý na základě smlouvy ze dn [datum] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“). Na základě smlouvy o úvěru poskytla banka žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku v 108 měsíčních splátkách po [částka], úrok byl dohodnut ve výši 10,40 % ročně. Žalovaný neplatil splátky řádně. V důsledku toho banka využila svého práva a úvěr prohlásila za splatný. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši [částka], smluvní poplatky ve výši [částka], smluvní úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] a sjednaný úrok a úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. V průběhu řízení doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že žalovaný byl v prodlení se splátkami od ledna 2020, poplatky jsou tvořeny poplatky za upomínky, pojištění a zesplatnění, kapitalizovaný úrok je vyčíslen za období od [datum] do [datum], úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] žalovaného byla prověřena tak, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, veškeré dostupné informace byly kontrolovány v interních a externích databázích (NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). [příjmení] vycházela z příjmu žalovaného [částka] s tím, že čistý příjem domácnosti byl [částka]. Výdaje byly odhadnuty na základě historických dat ČSÚ, žalovaný měl závazek se splátkami [částka] měsíčně, žádal o úvěr ve výši [částka] 3. Na opětovnou výzvu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr byl hodnocen podíl žalovaného na nákladech na bydlení procentem stejným, jako je poměr jeho příjmu k příjmu celé domácnosti, uváděný čistý příjem celé domácnosti měl pouze sekundárná funkci a nebyl nijak ověřen. Pokud se týká výdaj, banka počítala s částkou životního minima žalovaného a normativních nákladů na bydlení (s odkazem na příslušné zákony, aniž by uvedla konkrétní výši, kterou vzala v úvahu) 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Ze smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalovaný a [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v 108 měsíčních splátkách po [částka]. 6. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že banka splnila svou povinnost a poskytla žalovanému částku [částka]. Soud má dále z těchto výpisů (zejména z kreditních ročních obratů) za prokázáno, že žalovaný zaplatil v roce 2017 částku [částka], v roce 2018 částku [částka], v roce 2019 částku [částka], v roce 2020 nic nezaplatil. Celkem zaplatil [částka]. 7. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že banka měla pro posouzení schopnosti splácet následující údaje: příjem [částka] (potvrzeno od zaměstnavatele). Ostatní nezbytné náklady [částka], srážky žádné, žádná vyživovaná osoba, celkový čistý příjem domácnosti [částka], žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, zdroj příjmů jeden, uvedl číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu. Žádal o úvěr ve výši [částka]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. 9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná. 15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 16. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že