8 C 156/2022-30 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 666,12 Kč, kapitalizovaného příslušenství ke dni [datum], úroku z prodlení z částky 5 666,12 Kč od [datum] a dále úroku z úvěru ve výši 18,9 % od [datum] do zaplacení. V žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], (dále jen„ [banka]“) uzavřela s žalovaným smlouvu o účtu (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl zřízen sporožirový účet. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 5 000 Kč. Na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovanému vznikla povinnost jej vyrovnat a povinnost hradit z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení v zákonné výši. Debetní úrok vyrovnán nebyl, proto [banka] převedla pohledávku [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 5 666,12 Kč, úrok z úvěru 76,13 Kč, úrok z prodlení 13,19 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum]. K tomuto dni činil úrok z úvěru ve výši 388,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 367,61 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu ve věci se nedostavil. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi postupitelem [právnická osoba] a postupníkem [právnická osoba], přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek, dohody o úplatě a potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni s účinností k [datum]. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. [právnická osoba] s žalovaným jako klientem uzavřela dne [datum] smlouvu o osobním účtu na základě které spořitelna zřídila a vedla majiteli účet č. [bankovní účet], stejný den byl smlouvou o kontokorentním úvěru žalovanému poskytnut kontokorent do výše 5 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání na tomto účtu, který se žalovaný zavázal uhradit, splatit úroky ve výši 18,90 % a hradit cenu za správu úvěru a cenu za vedení účtu ve výši podle [právnická osoba]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Z výpisů z účtu vedeného na jméno žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] vykazoval účet vedený na jméno žalovaného záporný zůstatek ve výši 5 666,12 Kč a to včetně smluvní pokuty účtované celkem ve výši 1 800 Kč ve dnech [datum] a [datum] vždy ve výši 900 Kč a poplatků za vedení účtu celkem 700 Kč za službu [příjmení] zdravé finance (6x 100 Kč a 2x 50 Kč). Žalobkyně netvrdila, že by tato služba byla s žalovaným dohodnuta a z předložených důkazů sjednání této služby nevyšlo najevo a tedy nebylo prokázáno. Výši poplatků v této výši žalobkyně neprokázala, sazebník byl předložen pouze ke dni [datum] a žalobkyní účtovaný poplatek v sazebníku, který je součástí smlouvy není obsažen. Podle Sazebníku [právnická osoba] účinného od 7.1.2013 poplatek za správu klienta v prodlení 300 Kč, s tím, že„ v závislosti na době prodlení může být poplatek účtován opakovaně“ (položka 10). Dne [datum] žalobkyně převedla dluh ze sporožirového účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a došlo k založení úvěru - 5 666,12 Kč, úrok k tomuto dni činil 76,13 Kč, úrok z prodlení 13,19 Kč. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc podle těchto ustanovení 7. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 8. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (od [datum]) do [datum] nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru; to neplatí pro prodlení úvěrovaného, který je právnickou osobou. 12. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu posoudil věc podle výše uvedených stanovení a dospěl k závěru, že mezi [věřitelkou] [název] a žalovaným byla platně sjednána smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, podle níž banka poskytla žalovanému úvěr až do výše 5 000 Kč (sjednaný limit kontokorentu) na sporožirovém účtu.. Žalovaný účet přečerpal ke dni [datum] do záporného zůstatku - 5 666,12 Kč, jak je prokázáno výpisy z účtu žalovaného. K tomuto zápornému zůstatku byly zúčtovány úroky z úvěru (debetní úroky) v souladu s čl. 2 smlouvy, které se započítávají do sjednané výše kontokorentu, tedy úrok 18,90 % ročně ze zůstatku jistiny a poplatky ve výši 700 Kč za vedení účtu, jejichž sjednání ani výše nebyla prokázána sazebníkem, proto byla žaloba v této části zamítnuta. Pokud jde o poplatky účtované ve výši 2 x 900 Kč, celkem 1 800 Kč jako smluvní pokuta za prodlení, pak tato mezi účastníky nebyla platně sjednána. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], v němž soud formuloval závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). [příjmení] závěr pak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Sjednání takového poplatku, tedy smluvní pokuty s žalovaným žalobkyně neprokázala, když ve smlouvě o kontokorentním úvěru dohoda o smluvní pokutě není uvedena a zmínka o ní pouze v sazebníku k platnému sjednání nepostačuje. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů, které je poskytováno podle § 118a o.s.ř. výhradně u jednání. Soud proto tyto poplatky a smluvní pokutu ve výši celkem 2 500 Kč žalobkyni nepřiznal a nárok v této části zamítl včetně příslušenství z této částky. Zůstatek na účtu žalovaného ke dni [datum] včetně poplatků a úroků z úvěru pak správně činí 3 166,12 Kč, nikoli 5 666,12 Kč. 14. Kontokorent byl splatný podle smlouvy do jednoho roku od prvního čerpání, tedy nejpozději ke dni [datum]. K prodlení tedy došlo po účinnosti zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud proto dále žalobkyni přiznal úroky z úvěru ve výši 18,90 % pouze po dobu 90 dnů od [datum] do [datum] z částky 3 166,12 Kč tedy 149,60 Kč a od [datum] do [datum] ve výši 8,25%, tedy a 130,96 Kč (celkem 280,56 Kč) nikoli 388,53 Kč, kdy ve výši rozdílu byl úrok zamítnut. Od [datum] do [datum] totiž věřiteli nenáleží úroky z prodlení s ohledem na ust. § 9 zákona č. 177/2020 Sb. V této části byla proto žaloba zamítnuta a zákonný úrok z prodlení pak z částky 3 166,12 Kč byl přiznán od [datum] do zaplacení, kapitalizován ke dni [datum] ve výši 8,25 % ročně za 244 dnů částkou 174,49 Kč. Žalovaný je povinen dluh zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva v poměrné výši. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 56,40 %, neúspěšná v rozsahu 43,60 %, náleží jí náklad