12 C 77/2023-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 15 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 470 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalovaný, coby vlastník, resp. provozovatel neměl v období od [datum] do [datum], tj. po dobu 238 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka], [VIN kód]. Jelikož žalovaný porušil zákonnou povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla, požaduje žalobkyně zaplacení příspěvku ve výši 15 470 Kč (65 Kč za každý den bez pojištění) a poplatku 300 Kč spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Žalovaný se po celou dobu řízení, navzdory výzvě soudu, k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky označených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Žalovaný se na výzvu v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, tudíž soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze sdělení Magistrátu města Přerova ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] (dále jen„ rozhodné období“) zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru 1 968 cm3 (dále také„ předmětné vozidlo“), které bylo v rozhodném období evidováno jako provozované. 5. Z listiny označené jako„ Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období“ ze dne [datum] vč. příslušného dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně v uvedený den odeslala žalovanému doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve lhůtě 60 dnů od doručení dopisu. Ve výzvě jsou po skutkové i právní stránce uvedeny důvody vzniku nároku na zaplacení příspěvku jakož i upozornění na možný vznik nákladů ve výši 300 Kč spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v případě, že nedojde k uhrazení příspěvku ve stanovené lhůtě. 6. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. 7. Na základě žalobkyní označených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl v rozhodném období zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, které bylo v rozhodném období evidováno jako provozované. Žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Z listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný měl v rozhodném období sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla nebo že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 8. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkové stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení příspěvku ve výši 15 470 Kč podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný, který byl v rozhodném období vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla (§ 4 odst. 2 písm. a), b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když v rozhodném období provozoval předmětné vozidlo, aniž by měl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Z listinných důkazů přitom nevyplynulo, že by v posuzovaném případě byly dány výjimky z povinnosti pojištění odpovědnosti uvedené v § 1 odst. 2 písm. a) cit. zákona, tj. že by vozidlo bylo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé či odcizené. Celková výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu 238 dnů, kdy byla žalovaným porušována zákonná povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně částku 65 Kč, tj. 238 x 65 = 15 470 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu nákladů ve výši 300 Kč spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Konečně žalobkyni v souladu s § 1958 odst. 1 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 470 Kč od [datum] do zaplacení. Ačkoliv výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně musela být, vzhledem k datu odeslání, doručena žalovanému dříve než [datum], žalobkyně považuje za den doručení až 15. den po odeslání výzvy, soud proto souladu s ustanovením § 153 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení až od [datum], jelikož v dané věci nemohl překročit návrh žalobkyně a přisoudit jí více, než čeho se domáhala. 9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku 900 Kč (3 x 300 Kč) a náhrada hotových výdajů činí částku 300 Kč za tři úkony právní služby (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.