12 C 81/2023-23 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 995 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 995 Kč vyčísleným za období od [datum] do [datum] na částku 91 Kč, to vše z titulu pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zn. Honda, [registrační značka] uzavřené prostřednictvím dálkové komunikace okamžikem zaplacení prvního pojistného, přičemž žalovaná částka sestává z nezaplaceného pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši 695 Kč a poplatku 300 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující (negativní) závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný provedl jakoukoliv platbu na účet žalobkyně. Z řady žalobkyní předložených listinných důkazů směřuje k prokázání této sporné skutečnosti pouze listina označená jako„ přehled inkasní bilance pojistné smlouvy [číslo]“, z níž soud ovšem neučinil žádný pozitivní závěr stran provedené platby či více plateb, neboť se jedná o prostou (nijak neověřenou), navíc volně editovatelnou, listinu vytvořenou samotnou žalobkyní, jejíž obsah má tedy povahu spíše žalobního tvrzení, nežli vypovídající důkazní hodnotu. Vzhledem k uvedenému nemá soud za prokázané ani to, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán povinnostmi a požívat práv obsažených v listině označené jako„ Návrh pojistné smlouvy [číslo] Autopojištění NAMÍRU“, neboť jiný projev vůle žalovaného než prostřednictvím platby ani žalobkyně netvrdila, tudíž k němu neoznačila ani žádné další důkazy. 5. Z hlediska právního posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovaný, coby pojistník, přijal nabídku pojistitele (žalobkyně) včasným zaplacením pojistného ve smyslu § 2759 odst. 1 věty druhé o. z., tj. že by žalovaný tímto způsobem konkludentně přijal nabídku žalobkyně na uzavření pojistné smlouvy, přičemž žalobkyně neprokázala (ani netvrdila) jiný způsob akceptace nabídky žalovaným. 6. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 7. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně sporné skutečnosti uzavření pojistné smlouvy. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.