16 C 150/2023-31 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 8.650 Kč s příslušenstvím, představující zákonný příspěvek pro Českou kancelář pojistitelů (dále jen ČKP) požadovaný za to, že žalovaný jako evidovaný vlastník nebo provozovatel motocyklu [registrační značka] provozoval toto motorové vozidlo v období: 1) od [datum] do [datum], 2) v období od [datum] do [datum] a 3) od [datum] do [datum] bez uzavřeného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzn. bez povinného ručení) podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Požadované příspěvky zvýšené o poplatky za náklady na vymáhání za všechny 3 období byly vypočteny podle § 4 cit. zákona a podle § 2 prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. a činí celkem částku 8.650 Kč, k níž žalobce požaduje i zákonné úroky z prodlení. 3. Žalovaný ve svém odporu ze dne [datum] proti vydanému platebnímu rozkazu potvrdil, že je majitelem výše označeného motocyklu a uvedl, stejně jako ve svém dalším vyjádření ze dne [datum], že žalobci uhradil částku 2.000 Kč. Na výzvu soudu ze dne [datum] k vylíčení rozhodných skutečností i k označení důkazů k jejich prokázání, doručenou žalovanému dne [datum], již žalovaný nereagoval a žádný doklad o údajně provedené platbě 2.000 Kč pro žalobce soudu nepředložil. Žalobce úhradu částky 2.000 Kč žalovaným nepotvrdil. 4. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobce ani žalovaný neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 5. Z předložených listin zjistil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce, jehož aktivní legitimace vyplývá ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při výkonu své činnosti podle § 15 citovaného zákona zjistil, že žalovaný je vlastníkem (provozovatelem) motocyklu [registrační značka], které nemělo v období 1) od [datum] do [datum], 2) v období od [datum] do [datum] a 3) od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzn. povinné ručení). Dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dalšími výzvami vyzýval žalobce žalovaného k úhradě zákonných příspěvků. Výše požadovaných příspěvků byla podle § 2 vyhl. č. 205/1999 Sb. vypočtena vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla (v daném případě 25 Kč za 1 den) počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem (68, 137 a 105 dní) a k částkám 1.700 Kč, 3.425 Kč a 2.625 Kč byly připočteny také náklady na mimosoudní uplatnění práva ve výši 3 x 300 Kč, což činí celkem částku 8.650 Kč. Žalovaný žádnými důkazy neprokázal, že by žalobci uhradil jak celou spornou částku, tak ani údajnou částku 2.000 Kč. 6. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 4 odst. 1, 2, 3, 4 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v platném znění, podle něhož v případě, že je provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. [příjmení] i provozovatel vozidla jsou také povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše denní sazby příspěvku pro druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek jsou stanoveny v § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. a v daném případě činí částku 25 Kč za 1 den nepojištění vozidla a částku 300 Kč za náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. 7. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník (nebo provozovatel) provozoval v uvedených 3 obdobích shora označený motocykl bez povinného zákonného ručení, uložil mu soud podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. zaplatit žalobci, jenž je ve sporu aktivně legitimován, zákonné příspěvky i poplatky vyčíslené v souladu s citovanými ustanoveními v celkové výši 8.650 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1802 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem 600 Kč, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem 300 Kč, a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje.