16 C 38/2023-37 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 3.968 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě části C čl. VI. písm. C bod 7. smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky dne [datum] [číslo] to z titulu nevrácení provize za stornované pojistné smlouvy. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný prováděl pro žalobce činnost obchodního zástupce podle smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum], [číslo] za kterou dostával odměnu. V části C čl. VI. písm. C bod 7. smlouvy se žalobce s žalovaným dohodli na tom, že ve všech případech zániku práva na provizi je žalovaný jako zprostředkovatel v případě, že mu byla již provize vyplacena, vrátit tuto provizi ve stanovené lhůtě žalobci. přičemž tato povinnost trvá i po dobu 5 let po ukončení smlouvy. Žalobce stornoval 6 pojistných smluv: 1) [číslo] uzavřenou s [jméno] [příjmení] dne [datum], 2) [číslo] uzavřenou s Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], 3) [číslo] uzavřenou se [jméno] [příjmení] dne [datum], 4) [číslo] uzavřenou s [jméno] [příjmení] dne [datum], 5) [číslo] uzavřenou s [jméno] [příjmení] dne [datum] a 6) [číslo] uzavřenou s [jméno] [příjmení] dne [datum]. Výzvu k vrácení již zaplacených provizí učinil žalobce žalovanému fakturou [číslo] vystavenou dne [datum], splatnou [datum] znějící na částku 2.215 Kč a fakturou [číslo] vystavenou dne [datum], splatnou [datum] znějící na částku 1.753 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobci tyto vyúčtované částky v celkové výši 3.968 Kč do dne rozhodnutí soudu vrátil. 5. Na projednávanou věc soud aplikoval § 2507 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle něhož je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo na provizi nevzniklo; to neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně. 6. Poněvadž bylo zjištěno, že po vyplacení provizí žalovanému podle smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] došlo ke zrušení označených pojistných smluv, v souladu s ustanovením § 2507 o.z. a podle části C čl. VI. písm. C bod 7 smlouvy vznikla žalovanému povinnost vyplacenou provizi, kterou žalobce vyčíslil ve shora označených fakturách, žalobci vrátit. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil ke dni rozhodnutí soudu spornou částku v celkové výši 3.968 Kč. Soud proto podle § 2507 a násl. občanského zákoníku žalobě vyhověl. Nárok na úhradu požadovaných úroků z prodlení přináleží žalobci podle § 1970 a násl. občanského zákoníku 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 13.359 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění, za návrh ve věci samé a za účast při jednání soudu) ve výši 1.000 Kč za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 3. citované vyhlášky, to znamená za 4 úkony právní služby celkem 4.000 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 300 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby, t.j. celkem částka 1.200 Kč, cestovné podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve výši 4.310 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 cit. vyhl. za 12 půlhodin, t.j. 12 x 100 Kč, celkem 1.200 Kč, vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2.249 Kč.