20 C 104/2023-40 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 265 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni částku 265 000 Kč představující rezervační poplatek z rezervační smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [jméno] [příjmení], a to podle dohody o odstoupení od rezervační smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi stranami. Dlužná částka 265 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] byla žalobkyni již přiznána elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Přerově ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. Nyní se žalobkyně domáhá přiznání běžícího úroku z prodlení za další dobu. Žalobkyně uvedla, že vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby. 2. Soud podanou žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) ve znění doplnění posoudil a zhodnotil, že v žalobě jsou vylíčeny veškeré rozhodující skutečnosti o skutkové stránce věci v takovém rozsahu, že z nich žalobou uplatněné právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 265 000 Kč od [datum] do zaplacení vyplývá. V žalobě jsou vylíčeny po skutkové stránce všechny takové skutečnosti týkající se požadovaného příslušenství, které umožňují podřazení žalobou uplatněného nároku na zaplacení peněžité částky pod hypotézu určité právní normy, a to konkrétně nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 zákona č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a úroku z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň se pak jedná o věc, ve které lze mezi účastníky uzavřít smír. Soud v této věci usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], za splnění podmínek § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), žalované uložil, aby se ve věci ve stanovené lhůtě 30 dní ode dne doručení usnesení kvalifikovaně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručována i s doplněními spolu s usnesením. Pro případ, že žalovaná nároky proti ní v žalobě uplatněné zcela neuzná, soud žalované také uložil ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení a připojit i listiny, na které se ve svém vyjádření odvolává. Stejně tak byla žalovaná v daném usnesení poučena o tom, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a že soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání, jak mu to ukládá § 153a odst. 3 o. s. ř. Usnesení obsahující výzvu k vyjádření bylo společně s žalobou a jejími doplněními doručeno žalované datovou schránkou (do vlastních rukou s možností náhradního doručení ve smyslu § 114b odst. 4 o. s. ř.) dne [datum] přihlášením oprávněné osoby. Posledním dnem lhůty ke kvalifikovanému vyjádření k podané žalobě byl pátek [datum] (což byl pracovní den, třebaže navazoval na dva sváteční dny a po něm následovaly další dva dny pracovního klidu), avšak žalovaná se k žalobě v uvedené lhůtě nijak nevyjádřila. Žalovaná soudu doručila vyjádření do datové schránky až dne [datum] (odesláno datovou schránkou dne [datum] v 19: 13:58 hodin), tedy po lhůtě k tomu určené, a ve vyjádření uvedla, že uznává část nákladů řízení a neuznává požadované úroky, neboť nebyly v žádné ze smluv ujednány ani přislíbeny, a dále navrhla smír v podobě úhrady částky 8 500 Kč. Žalovaná pak soudu nesdělila žádné okolnosti, v důsledku kterých se ve stanovené lhůtě nemohla kvalifikovaně vyjádřit k žalobě. 3. S ohledem na to, že žalovaná se ve věci přes řádně doručenou výzvu ke kvalifikovanému vyjádření k žalobě ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené lhůtě ve věci samé nevyjádřila, přičemž soud nemůže přihlížet k vyjádření učiněnému po lhůtě k tomu určené, nastala zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a soud má povinnost rozhodnout rozsudkem pro uznání bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalobkyně potvrzena důkazy, nebo zda dosavadní řízení prokazuje oprávněnost nároku. Proto soud rozhodl podle § 153a odst. 3 o. s. ř. tímto rozsudkem pro uznání, v jehož výroku I. soud žalovanou zavázal k zaplacení žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z požadované jistiny. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nařízeno jednání, proto soud účastníky k jednání nepředvolával a rozsudek toliko veřejně vyhlásil. 4. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 150 ve spojení s § 2 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované výjimečně nepřiznal náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení soud zohlednil zejména to, že žalobkyně již v minulosti u zdejšího soudu domohla přiznání žalované jistiny s příslušenstvím (elektronický platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]), přičemž první podanou žalobou požadovala příslušenství jistiny v podobě úroku z prodlení pouze za dobu od [datum] do [datum], a nyní se domáhá téhož úroku z prodlení za pokračující dobu od [datum] do zaplacení. Z žádné z podaných žalob však není patrné, proč se žalobkyně domáhá úroku z prodlení z téže jistiny po částech dvěma žalobami, a proč nepožadovala úrok z prodlení až do zaplacení už v první podané žalobě. Je zajisté právem žalobkyně domáhat se podanou žalobou, čeho uzná za vhodné, avšak bezdůvodné rozdělování jednoho nároku do více žalob znamená zbytečné navyšování nákladů a lze ho považovat za zneužití práva ke škodě žalované ve smyslu § 2 o. s. ř. Náklady řízení totiž v případě první žaloby, kterou se žalobkyně domáhala jistiny a části úroku z prodlení, činily 45 738 Kč (základem pro výpočet odměny advokáta byla jistina 265 000 Kč, a zaplacení těchto nákladů bylo uloženo žalované), a náklady řízení u nyní podané žaloby by činily další desítky tisíc, neboť už jen zaplacený soudní poplatek činil téměř 10 000 Kč. Těmto zbytečným nákladům na podání druhé žaloby k vymožení zbytku úroku z prodlení se přitom žalobkyně, zastoupená profesionálem z řad advokátů, mohla snadno vyhnout, pokud by už první žalobou požadovala celý úrok z prodlení. Nutno pak ještě dodat, že žalobkyně soudu nedoložila, že by snad před podáním nyní projednávané druhé žaloby znovu vyzvala žalovanou k úhradě zbytku úroku z prodlení. Soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení zcela úspěšné žalobkyni, neboť neúčelným uplatněním jednoho nároku více žalobami žalobkyně neúměrně ke škodě žalované navyšuje náklady řízení.