20 C 65/2023-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 262 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, požádal o konkrétní úvěr a akceptoval text smlouvy, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] převodem na účet částku 14 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem 4 262 Kč nejpozději dne [datum], avšak úvěr nevrátil. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalovaný pak byl vyzván k plnění před podáním žaloby 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodly na převodu nějakého množství pohledávek. Soud však na uvedené smlouvy nemá za prokázané, že došlo právě k převodu pohledávky vůči žalovanému. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek obsahující seznam postoupených pohledávek jako přílohu [číslo] který je už na první pohled vizuálně odlišný od zbytku smlouvy a na rozdíl od ostatních příloh není ani jako příloha [číslo] označen. Podle článku II. odst. 1 smlouvy pak mají být postupované pohledávky označeny názvem produktu, číslem smlouvy, datem uzavření smlouvy, výší jistiny, úroků, poplatků a jiného příslušenství, datem ukončení smlouvy nebo datem prohlášení dluhu za splatný, identifikačními údaji dlužníka (jméno, příjmení, rodné číslo) a kontaktními údaji dlužníka (adresa, e-mail, telefonní číslo), avšak seznam pohledávek předložený ke smlouvě o postoupení tyto údaje neobsahuje, neboť je z něj patrné pouze jakési referenční číslo, jméno a příjmení dlužníka, rodné číslo, variabilní symbol a částka (údaje jsou popsány anglicky). Soud proto neuvěřil, že předložený seznam pohledávek je skutečně přílohou [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, tedy nevzal za prokázané, že by skutečně došlo k postoupení pohledávek označených v uvedeném seznamu. 4. Nadto je soudu z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v jiných věcech (např. ve věcech vedených u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]) předložila k důkazu tu stejnou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] jako naskenovaný dokument, ke kterému pak přiložila zcela jiné seznamy postupovaných pohledávek obsahující jiná jména dlužníků. Je tedy naprosto zřejmé, že žalobkyně za přílohu uvedené smlouvy o postoupení pohledávek vydává jakýkoliv seznam, který se jí zrovna hodí. Soud upozorňuje na to, že vědomé předložení padělaného nebo pozměněného listinného důkazního prostředku s úmyslem užít ho v soudním řízení jako pravý, může být posouzeno jako trestný čin maření spravedlnosti ve smyslu § 347a odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. 5. Dále soud k důkazu provedl Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky, ke kterému mělo dojít na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]; v oznámení je jako odesílatel uvedena právní předchůdkyní žalobkyně. 6. S ohledem na tyto skutkové závěry týkající se otázky aktivní legitimace žalobkyně se soud blíže nezabýval dalšími předloženými důkazy. 7. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána. Soud nemohl uzavřít, že by na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávek a předloženého seznamu pohledávek nabyla žalobkyně pohledávku vůči žalovanému (viz výše). Závěr o platném postoupení pohledávek pak nemůže vyplývat ani z oznámení o postoupení pohledávky odeslaného původním věřitelem, neboť oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ ¨), je pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení. Nadto si soud nemohl nevšimnout, že oznámení o postoupení pohledávky odkazuje na postupní smlouvu ze dne [datum], zatímco podle žalobních tvrzení i předložených důkazů mělo k postoupení dojít na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Pokud pak byla předložena nějaká smlouva o úvěru, není žalovaným podepsána a neobsahuje žádné číselné označení, které je uvedeno v seznamu postupovaných pohledávek nebo v oznámení o postoupení pohledávky. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně postoupením nabyla žalovanou pohledávku vůči žalovanému, neboť z předložených listin tato skutečnost nevyplývá. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále podrobněji zabýval tím, zda tvrzený nárok vůbec existuje. 8. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.