7 C 257/2023-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 95 880,29 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 100 000 Kč. Právní předchůdkyně uvedenou částku žalovanému poskytla bezhotovostně, žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách, úrok byl dohodnut ve výši 22,70 % ročně. V důsledku porušení povinností žalovaným byl úvěr zesplatněn, pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu 93 255,29 Kč, poplatky a smluvní pokuty 2 625 Kč, kapitalizované úroky ve výši 9 108,47 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 5 443,35 Kč a běžící úroky z úvěru i úroky z prodlení. 2. Žalobkyně dále tvrdila, že při prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů sdělených žalovaným, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku, databázi MV ČR. Při hodnocení porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek věřitelky poskytnout žalovanému mu úvěr ve výši 100 000 Kč a závazek žalovaného splácet úvěr v měsíčních minimálních splátkách 2 491,71 Kč včetně pojistného (225 Kč). 5. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a žádosti o úvěr soud zjistil, že původní žalobkyně měla k dispozici následující údaje: příjem žalovaného 17 225 Kč z pracovního poměru na dobu určitou do [datum], celkový čistý měsíční příjem domácnosti 45 000 Kč, svobodný, bydlení v nájmu, podíl na nákladech na bydlení 38,28 %, externí splátky 6 739 Kč, žalovaný měl mobilní telefon, žádnou vyživovací povinnost. Příjem byl potvrzen potvrzením zaměstnavatele (17 225 Kč). Jako životní náklady vzala věřitelka v úvahu částku 6 588,06 Kč. 6. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaného má soud za prokázáno, že žalovaný čerpal celkem částku 100 000 Kč ([datum]), za celou dobu zaplatil celkem 41 723 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání z téhož dne má soud z prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení před podáním žaloby vyzván. 9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná. 15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 16. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). 18. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebite