7 C 284/2023-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 150 958,35 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok z nesplacené smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovanému byl na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 29 000 Kč, dlužné poplatky 32 978 Kč, kapitalizované úroky 2 736,75 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 439,42 Kč, úroky ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. 2. Dále uvedla, že se jedná o nárok z nesplacené smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovanému byl na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 49 677,95 Kč, dlužné poplatky 41 922,05 Kč, kapitalizované úroky 13 733,80 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 7 604,87 Kč, úroky ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. 3. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 70 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti sníženou o splátku dluhu z předcházející smlouvy o úvěru, a to ve váši8 958 Kč (vyplaceno tedy bylo 61 042 Kč). Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 68 200 Kč, sestávající z úroku 41 128 Kč, poplatku za zpracování a péče o zákazníka 27 072 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 759 Kč. 4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že při poskytování úvěru měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy žalovaného 16 395 Kč,„ další čisté příjmy domácnosti“ 10 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč splátky žádné, bydlení s rodiči, svobodný, jedna vyživovací povinnost, bydliště v [obec], pracoviště v [obec], žadatel požadoval 60 000 Kč. Žalovaný udával, že má mobilní telefon, k prokázání příjmů a výdajů byla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky. 5. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření má soud za prokázáno, že žalovaný celkem za celou dobu zaplatil 46 600 Kč částku. 6. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 29 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 32 978 Kč, sestávající z úroku 25 182 Kč, poplatku za zpracování 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení 6 296 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 583 Kč. 7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že při poskytování úvěru měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy žalovaného 18 065 Kč,„ další čisté příjmy domácnosti“ 20 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč, splátky žádné, bydlení s rodiči, svobodný, žádná vyživovací povinnost, bydliště v [obec], pracoviště v [obec], žadatel požadoval 26 000 Kč. Žalovaný udával, že má mobilní telefon, k prokázání příjmů a výdajů byla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky. 8. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření má soud za prokázáno, že žalovaný celkem za celou dobu nezaplatil žádnou částku. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny. 10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a [právnická osoba] byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy ze dne [datum] obdržel žalovaný částku 70 000 Kč, zavázal se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši 68 200 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 5 759 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil pouze 46 600 Kč. Dále má soud za prokázáno, že na základě smlouvy ze dne [číslo] 2020 obdržel žalovaný částku 29 000 Kč, zavázal se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši 32 978 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 2 583 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žádnou částku. Obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny. 13. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platném k [datum] a [datum] (dále jen„ ZSÚ“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 17. Soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené dne [datum] a [číslo] 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou neplatné. 18. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 19. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 20. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jak