8 C 103/2023-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně předmětem řízení učinila nárok na zaplacení částky 3 000 Kč s výše uvedeným příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná byla dne [datum] převezena do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde jí bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně žalované vyúčtovala náklady ve výši 3 000 Kč. Žalovaná svůj dluh ve výši 3 000 Kč uznala dne [datum] s povinností jej zaplatit do 8 dnů, tedy do [datum], ale dlužnou částku neuhradila ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky. 2. Žalobkyně souhlasila, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením vyzvána, aby se do 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná se lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání také souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). K žalobě se žalovaná přes výzvu soudu nijak nevyjádřila. 3. Z osobního účtu pacienta a z potvrzení o poskytnutí záchytu [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla umístěna na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní ode dne [datum] 21:01 hodin do dne [datum] do 7:57 hodin. Byla zjištěna přítomnost alkoholu 2,2 promile, záchyt byl vyžádán Policií ČR [obec]. Úhrada za záchyt byla žalované vyúčtována po skončení záchytu, tedy dne [datum] ve výši 3 000 Kč a byl jí vystaven daňový doklad, jehož převzetí stvrdila svým podpisem. Žalovaná písemně uznala svůj dluh co do důvodu a výše, když prohlásila, že zaplatí svůj dluh za pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně ve výši 3 000 Kč do 8 dnů ode dne vystavení dokladu a uznání dluhu podepsala. 4. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o SZS“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalované byla žalobkyní poskytnuta záchytná služba, přítomnost alkoholu byla u žalované při přijetí prokázána, proto je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náklady za poskytnutou záchytnou službu ve výši 3 000 Kč podle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS a podle § 2053 občanského zákoníku. Žalovaná svůj dluh ve výši 3 000 Kč výslovně uznala písemným prohlášením. Soud má proto za to, že dluh v této výši v době uznání trval, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na takto uznaný dluh žalobkyni něčeho uhradila. Žalovaná měla náklady uhradit do [datum], od [datum] je proto v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu a zavázal žalovanou podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku i k zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat pouze soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za každý úkon, tedy celkem ve výši 200 Kč Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález]). Celkem tedy náklady řízení činí 1 200 Kč a žalovaná je povinna je zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).