9 C 105/2023-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi těmito smluvními stranami dne [datum] dodávala žalované elektřinu na odběrné místo [obec a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaná opakovaně řádně neplnila své platební povinnosti, neboť nezaplatila zálohu za měsíce červen 2022 splatnou [datum] a červenec 2022 splatnou [datum]. Žalobkyně následně odstoupila pro porušení povinnosti od smlouvy dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalované v důsledku shora uvedeného porušení smlouvy smluvní pokutu v celkové výši 4 400 Kč na základě daňového dokladu vystaveného dne [datum], přičemž splatnost smluvní pokuty nastala dne [datum]. Smluvní pokutu ve výši 400 Kč požaduje žalobkyně za každý měsíc prodlení od [datum] do [datum]. Na tuto pohledávku doposud žalovaná uhradila částku 2 269,91 Kč. Žalovaná doposud dluží částku 2 130,09 Kč. I přes předžalobní výzvu doposud ničeho nezaplatila. 2. Soud v dané věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti zástupce žalobkyně, který se z jednání omluvil a žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání nedostavila, a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [datum] dodávala žalované elektřinu na odběrné místo [obec a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaná opakovaně řádně neplnila své platební povinnosti, neboť nezaplatila zálohu za měsíce červen 2022 splatnou [datum] a červenec 2022 splatnou [datum]. Žalobkyně následně odstoupila pro porušení povinnosti od smlouvy dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalované v důsledku shora uvedeného porušení smlouvy smluvní pokutu v celkové výši 4 400 Kč na základě daňového dokladu vystaveného dne [datum], přičemž splatnost smluvní pokuty nastala dne [datum]. Smluvní pokutu ve výši 400 Kč požaduje žalobkyně za každý měsíc prodlení od [datum] do [datum]. Na tuto pohledávku doposud žalovaná uhradila částku 2 269,91 Kč. Žalovaná doposud dluží částku 2 130,09 Kč. Mezi smluvními stranami bylo na s. 2 této smlouvy v odstavci„ ostatní ujednání“ v souvislém delším textu drobným písmem ujednáno, že pokud„ Zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně z důvodu neoprávněného odběru podle § 51 odst. 1 písm. b) energetického zákona dojde k přerušení dodávky a odstoupení od Smlouvy ze strany innogy) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je innogy oprávněna účtovat Zákazníkovi smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro Zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kat. Domácnost a 2 000 Kč pro kat. Podnikatel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od innogy do konce doby trvání Smlouvy (vč. případné Prolongace). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 2 130,09 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by celkovou dlužnou částku zaplatila. 4. Podle § 50 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. 5. Nárok žalobkyně na peněžní plnění z titulu smluvní pokuty ve výši 2 130,09 Kč, soud zamítl s následujícím odůvodněním. Podle ustanovení § 1751 o. z. lze část smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které jsou připojeny k nabídce nebo které jsou stranám známy. V daném případě žalobkyně předložila smlouvu, z jejíhož textu vyplývá nárok na smluvní pokutu. 6. Otázkou rozporu smluvní pokuty, která je součástí obchodních podmínek či smlouvy, s požadavkem přiměřenosti se zabýval Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, ve kterém rozvedl, že„ (j) e třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ Ústavní soud tak na základě uvedeného dospěl k závěru, že„ (v ) rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ 7. Ujednání o smluvních pokutách, která jsou v rozporu se závěry Ústavního soudu umístěna do obchodních podmínek či smluv s textem s drobným písmem, považuje Ústavní soud za nepřiměřená ujednání. Pro nepřiměřená ujednání podle § 1813 o. z. platí, že„ (m) á se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ 8. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Soud zjistil, že smluvní pokuty jsou nepřehledně rozmístěny na několika místech smlouvy v odstavci označeném„ ostatní ujednání“ na s. 2 smlouvy s textem, který je těžko pro běžného laika – zákazníka čitelný a textace je drobným písmem. Ujednání o smluvní pokutě není ani zmíněno na první straně smlouvy, kde by soud očekával, alespoň běžnou zmínku o smluvní pokutě v případě poručení povinností smlouvy ze strany dlužníka. Soudu proto nezbývá, než se ztotožnit se závěry Ústavního soudu obsaženými v citovaném rozhodnutí a konstatovat, že ujednání obchodních podmínek, na základě kterých žalobkyně vyúčtovala smluvní pokuty, jsou nepřiměřená a podle § 1815 o. z. se k nim nepřihlíží. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy neúspěšné žalobkyni soud nepřiznal náhradu nákladů řízení a tato podle obsahu spisu nevznikla ani žalované. Soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.