9 C 45/2023-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím (úrokem z prodlení) s následujícím odůvodněním. Žalobkyně na základě e-mailové objednávky ze dne [datum] dodala žalované jako podnikatelce dne [datum] dva kusy tepelných čerpadel SHM-100IRB2 za cenu 180 968 Kč, kterou následně vyúčtovala daňovým dokladem [číslo] vystaveným dne [datum]. Kupní cena byla splatná dne [datum]. Čerpadla byla převzata podle přepravního listu dne [datum]. Dále žalobkyně dodala žalované jako podnikatelce dne [datum] dva kusy tepelných čerpadel SHM-100IRB3 za cenu 190 367 Kč, kterou následně vyúčtovala daňovým dokladem [číslo] vystaveným dne [datum]. Kupní cena byla splatná dne [datum]. Čerpadla byla převzata podle přepravního listu dne [datum]. Celkem tedy součet kupních cen činí 371 335 Kč. Žalovaná ovšem na kupní cenu ve výši 180 968 Kč doposud zaplatila částku 130 968 Kč. Zbývající část kupní ceny 50 000 Kč zatím neuhradila. Na kupní cenu ve výši 190 367 neuhradila ničeho. Žalovaný i přes několik písemných upomínek zbývající část kupní cen v celkovém součtu 240 367 Kč neuhradila. Žalobkyně se rovněž domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 180 968 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 190 367 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu podepsaného soudu ze dne 24. 3. 2023, č.j. 9 C 45/2023-18, včas odpor. Platební rozkaz byl žalovanému doručen dne [datum]. Patnáctidenní lhůtě pro podání odporu uplynula dnem [datum]. Ve zmiňovaném platebním rozkaze byla žalovaná současně soudem vyzvána ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů ode podání odporu vyjádřila ve věci samé k žalobě, a současně byla poučena, že jestliže se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří či nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, nárok uplatněný žalobou uznává a soud proto rozhodne rozsudkem pro uznání. Ač žalovaná dne [datum] podala proti zmiňovanému platebnímu rozkazu odpor, neuvedla v něm na svou obranu ničeho. Ve stanovené lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, tedy do [datum], kvalifikované vyjádření k žalobě nepodala. 3. Ve smyslu § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Ve smyslu ustanovení § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 4. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] pod [číslo] vyjádřil právní názor, že pokud žalovaný nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej - jako v posuzované věci - neuzná vůbec), musí jeho písemné vyjádření obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému žalobou; tím reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce. Podstata obrany žalovaného tedy musí spočívat v tom, že konkrétními údaji vyvrací pravdivost tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě není třeba rozvádět do všech podrobností; postačí, jestliže žalovaný postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které (budou-li prokázány) mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Fikce uznání nároku nemůže nastat, jestliže žalovaný, který se včas a řádně vyjádřil, neoznačí ve svém vyjádření důkazy k prokázání svých tvrzení, popřípadě nepřipojí listinné důkazy, jichž se dovolává. Ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil. Obdobný závěr zaujal Nejvyšší soud např. i v rozsudku ze dne 31.3.2011, č.j. 30 Cdo 4675/2009. 5. Ze spisu vyplývá, že se žalobkyně po žalované domáhá dlužného plnění vyplývajícího z kupní smlouvy sjednané mezi účastníky ve dvou případech dne [datum]. Proti platebnímu rozkazu sice podala žalovaná včas odpor, ten ovšem nikterak neodůvodnila, a neučinila tak ani ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, neboť svou obranu nepodložila takovými rozhodnými skutečnostmi, z nichž by mohl soud usuzovat, z jakého důvodu má žalovaná za to, že nárok žalobkyně není důvodný či jaká je majetková situace žalované. Jelikož žalovaná byla soudem řádně poučena o následcích neuposlechnutí výzvy a ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu neuvedla rozhodující skutečnosti na svou obranu a rovněž neoznačila žádné důkazy, soud rozhodl ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. tímto rozsudkem pro uznání. 6. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a to kupní smlouvy jejímž předmětem bylo dodání několika kusů tepelných čerpadel, a to za situace, kdy s přihlédnutím ke všem okolnostem případu je zřejmé, že se jednalo s ohledem k typu závazku a označení smluvních stran o závazkový vztah mezi podnikateli. Žalobkyni tak vznikl ve smyslu § 2118 o. z. nárok na zaplacení kupních cen v celkové výši 240 367 Kč, které žalovaná doposud nezaplatila. 7. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 019 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 240 367 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě 9 300 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby, výzva k plnění), t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 27 900 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 6 048 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 46 867 Kč.