9 C 92/2023-39 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, aby soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné na nerozvedenou manželku, a to od [datum] částkou 10 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že od ledna 2023 se žalovaným již nežijí jako manželé a byla nucena opustit poslední společné bydliště. Z důvodu odstěhování, které bylo zapříčiněno domácím násilím ze strany žalovaného, jí pak vznikly i další náklady např. na ubytování apod. Žalobkyně je přesvědčena, že by i nadále (do rozvodu manželství účastníků) měla být zachování stejná životní úroveň. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnou s odůvodněním, že životní úroveň obou účastníků je na obdobné úrovni. 3. Z centrální evidenci obyvatel, oddacího listu a z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 4. 2023, č.j. 0 Nc 30008/2015-170, má soud za prokázané, že účastníci jsou nadále (ke dni vyhlášení rozsudku) manžely a z tohoto manželství se narodilo jedno dítě [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], která byla svěřena do péče žalovaného jako otce. Žalobkyni (matce nezletilé) byla uložena povinnost platit na její výživu částku 3 700 Kč měsíčně. Z rozsudku téhož soudu ze dne 22. 6. 2023, č.j. 9 C 26/2023-30, soud zjistil, že manželství bylo (doposud nepravomocně) rozvedeno. [ulice] příčinou rozvratu manželství bylo chování žalovaného způsobného i jeho nadměrným požíváním alkoholických nápojů. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že ve společném jmění manželů mají pozemek, který je užíván jako zahrada, zapsaný pro katastrální území a [název obce ] na [název obce ] a dále jednotku ([adresa žalobkyně a žalovaného]), kterou v současné době užívá žalovaný s jejich společnou dcerou [jméno]. Žalovaný na výživu žalobkyně doposud ničeho nehradí. 4. Z usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 1. 2023, č.j. 7 Nc 7001/2023-11, ve spojení s unesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 2. 2023, č.j. 70 Co 37/2023-49, má soud za prokázané, že žalovanému byla uložena povinnost zdržet se vstupu do společného obydlí jednotky [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného], zdržet se setkání se žalobkyní a nežádoucího sledování. Cit. rozhodnutí nabylo vykonatelnosti [datum]. 5. K majetkovým poměrům žalobkyně soud zjistil z jejího výslechu, zprávy zaměstnavatele a Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec], že účastníci ukončili soužití na začátku ledna 2023, kdy se 6. ledna uvedeného roku žalobkyně odstěhovala do podnájmu na adrese [adresa] za cca 40 000 Kč. V současné době platí nájemné ve výši 9 900 Kč měsíčně, zálohu za elektřinu a plyn ve výši 2 700 Kč. Je zaměstnána v profesi recepční u společnosti [právnická osoba], se mzdou cca 20 000 Kč měsíčně (viz čl. 12). Nemá zvláštní výdaje spojené se svým zdravotním stavem. Kromě příjmu ze mzdy je jí vyplácen invalidní důchod ve výši 6 828 Kč měsíčně. Pokud účastníci jako manželé trávili v předešlých letech např. dovolenou, ta byla většinou spolufinancována rodiči ze strany žalovaného. Jednalo se o zájezd na Slovensko, Turecko, za standardní ceny. Nic zásadního se do původního bydliště účastníků v posledních letech nekupovalo. Majetkové poměry žalovaného jí známy nejsou. 6. Z výpovědi žalovaného a jím předložených listin (předpis plateb s užíváním bytu, výpisy VZP a OSSZ, operátorů O2 a [název společnosti] ad.) má soud k jeho poměrům za prokázané, že za bydlení v bytové jednotce hradí žalovaný částku v celkové výši cca 11 000 Kč měsíčně (9 163 Kč úhrady spojené s užíváním jednotky, 1 090 Kč elektřina, 290 Kč plyn). Dále hradí telekomunikační služby (viz výpis [název společnosti] a O2) ve výši přibližně 1 500 Kč měsíčně. Hypoteční úvěr byl sjednán v roce 2007, přičemž žalovaným byl jediným dlužníkem. Úvěr byl již splacen v červnu tohoto roku. Žalovaný žádný další majetek, krom vedeného v režimu společného jmění, nemá. Sociální a zdravotní pojištění hradí v celkové výši 5 666 Kč (součet zálohových plateb 2 722 Kč + 2 944 Kč). Rovněž hradí životní pojistku ve výši 1 238 Kč a pojištění dceři ve výši 800 Kč měsíčně. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou v oboru výroby kartonů s tím, že jeho výhradním odběratelem, kterému vystavuje faktury, je jeho otec. Náklady spojené s výrobou jsou minimální, neboť výroba je umístěna v hale vlastněné jeho otcem, s nímž není sjednáno nájemné ani jiné plnění. Jeho zdravotní stav je dobrý. 7. Soud další označené důkazy neprovedl, neboť tvrzení účastníků k jejich majetkovým a sociálním poměrům a životní úrovni již byla dostatečnou měrou prokázána na základě doposud provedeného dokazování. Zejména přiznání k dani z příjmů fyzických osob podané otce za zdaňovací období 2022 či žalovaným předložené daňové doklady sice moou vypovídat o tržbách žalovaného, ovšem ty jsou podle názoru soudu zčásti zkresleny i tím, že jediným odběratelem žalovaného je jeho otec a jedná se tedy o osoby spřízněné a vzájemně ekonomicky provázané. V tomto ohledu soud zaměřil dokazování spíše na zjištění celkové životní úrovně účastníků zejména i před ukončením jejich soužití, tak aby soud měl věrohodný obraz o skutečných příjmem žalovaného. 8. Na základě shora provedeného dokazování má soud prokázán následující skutkový stav. Manželství účastníků doposud trvá, předmětem sporu je tak výživné na nerozvedenou manželku, byť již bylo (dosud nepravomocným) rozsudkem rozhodnuto, že se manželství rozvádí. Žalobkyně v řízení prokázala, že její příjem činil v rozhodném období nejméně částku 26 000 Kč měsíčně, ale vznikly jí náklady nad rámec běžného žití důsledkem opuštění společného bydliště účastníků z důvodu domácího násilí, kde agresorem byl žalovaný. Od podání žaloby se zásadně takto zjištěné poměry žalobkyně nezměnily. Oba mají jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Příjem žalovaného je tvořen výnosem z jeho samostatné výdělečné činnosti a s ohledem na tuto činnost se soud primárně zabýval na straně žalovaného stránkou výdajovou za účelem zjištění jeho životní úrovně. Při určení výživného není u povinného výživou, který je podnikatelem, rozhodující, zda rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji je kladný či záporný, nýbrž s ohledem na (ne) zbytnost výdajových položek je třeba rozlišit, zda jde o výdaje, bez nichž by nebylo možno dosáhnout zajištění výkonu podnikatelské činnosti, anebo zda jde již o výdaje, které co do svého druhu či rozsahu směřují spíše k rozšiřování podnikatelské činnosti za účelem dosažení vyššího zisku. Soud se s ohledem k tvrzením žalovaného a skutečnostem vyplývajícím z přiznání k dani jím podaným zabýval tedy i charakterem jednotlivých výdajů, jejich výši četnosti a jejich nezbytnosti. Žalovaný sice předložil soudu doklady o svých příjmech ze samostatné výdělečné činnosti (daňová přiznání, zpráva finančního úřadu), avšak ve světle dokazování považuje soud takto otcem doložený příjem za ne zcela věrohodný. Předně je třeba podotknout, že soud sice vychází u posuzování majetkových poměrů u osob samostatně výdělečně činných, jak již bylo uvedeno shora, i z údajů daňové evidence, tyto údaje ale slouží primárně právě a jen pro účely daňového řízení, jehož cílem je vyměření daně na základě zákonného rámce. 9. Žalovaný měsíčně pravidelně vynakládá na nezbytné výdaje nejméně částku 21 000 Kč (částka 9 163 Kč jako úhrada spojené s užíváním jednotky, 1 090 Kč elektřina, 290 Kč plyn, telekomunikační služby ve výši přibližně 1 500 Kč měsíčně, sociální a zdravotní pojištění hradí v celkové výši 5 666 Kč, životní pojistka ve výši 1 238 Kč a pojištění dceři ve výši 800 Kč měsíčně). K tomu je nutné připočítat podle názoru soudu částku nejméně ve výši 10 000 Kč měsíčně na osobní spotřebu jako žalovaného, tak jeho dcery [jméno], kterou má v péči. S ohledem i na další výdaje spojené s péčí o domácnost se tak soudu jeví – stejně jako soudu opatrovnickému – pravděpodobné, že žalovaného příjmy dosahují výše nejméně 31 000 Kč měsíčně. 10. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. 11. Podle odst. 2 cit. ustanovení pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. 12. Podle § 911 o. z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 13. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 14. Podle odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o