12 C 140/2024-26 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, sestávající z jistiny , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru , částka, a úroku , částka, (tyto nároky považuje soud za příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 o. z., neboť se ve skutečnosti jedná o obchodní úrok, resp. cenu peněz, bez ohledu na to, jak je nárok formálně označen žalobkyní) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , na základě níž měla spol. Emmas , právnická osoba, ., (dále jen „původní věřitelka“), po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, poskytnout téhož dne žalovanému úvěr , částka, převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , úvěr měl být splacen , datum, , přičemž úvěrová smlouva měla být žalovaným podepsána unikátním SMS kódem, tj. zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu z SMS (v tomto případě se jedná o kód 48826), který měl být žalovanému zaslán na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon s tím, že SMS kód má nahradit fyzický podpis smlouvy. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným měla být nejdříve postoupena spol. , právnická osoba, ., (dále jen „přechodná věřitelka“), a poté dále žalobkyni.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že ještě před podáním žaloby převedla původní věřitelka pohledávku za žalovaným na přechodnou věřitelku, která následně převedla tuto pohledávku na žalobkyni, jakož i to, že dne , datum, byla z účtu původní věřitelky připsána na účet žalovaného částka , částka, . Žalobkyně dne , datum, prostřednictvím právního zástupce odeslala žalovanému doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Na předmětné listině je v části vyhrazené pro podpis klienta (žalovaného) toliko strojově čitelným písmem uvedeno, že listina (elektronický dokument) měla být podepsána žalovaným dne , datum, v 15:06:47 elektronickým kódem 48826, což samo o sobě nelze považovat za projev vůle žalovaného. Žalobkyní tvrzená skutečnost, že úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána unikátním SMS kódem, zůstala v řízení neprokázána, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné důkazy. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitelka či žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou, ani to, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka s přechodnou věřitelkou a následně i přechodná věřitelka s žalobkyní uzavřely smlouvy o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), na základě nichž původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným přechodné věřitelce, která tuto pohledávku následně postoupila žalobkyni, jíž tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně (původní věřitelka) takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena.7. V řízení naopak bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by původní (přechodné) věřitelce či žalobkyni dosud něčeho uhradil, soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval dle ustanovení § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky , částka, . Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (k vydání bezdůvodného obohacení) poprvé až předžalobní upomínkou. Za okamžik doručení předžalobní výzvy přitom soud považoval den , datum, , neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (, právnická osoba, .) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne , datum, . Jelikož žalobkyně stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení uplynutím dne , datum, , od následujícího dne, tj. od , datum, je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.8. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácené bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. a)], neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, z níž tyto nároky dle žalobních tvrzení vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení [výrok II. písm. b)], nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. c)], jakož i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši, na kterou žalobkyně nemá dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo s ohledem na počátek prodlení žalovaného a s tím související výši sazby úroku z prodlení [výrok II. písm. d)].9. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť rozdíl mezi procesním úspěchem obou účastníku je (i vzhledem k celkové hodnotě předmětu řízení) zcela nepatrný.11. Soud konečně rozhodl o vrácení části žalobkyní zaplaceného soudního poplatku za návrh na zahájení řízení podle ustanovení § 6 odst. 1, § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť správná výše poplatku činí dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku poplatků částku , částka, , nikoliv , částka, (viz odůvodnění v odst. 1). Vrácená část soudního poplatku bude žalobkyni poukázána po právní moci tohoto rozsudku.