12 C 213/2023-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 18 528 Kč (jistina 16 000 Kč, smluvní pokuta 2 528 Kč vypočtená jako 0,1 % denně z částky 16 000 Kč za období [datum] do [datum]) s úrokem ve výši 100 Kč (neuhrazená paušální náhrada nákladů na upomínání), s úrokem z prodlení ve výši 1 038,90 Kč (vyčísleným z částky 16 000 Kč za období od [datum] do [datum]) a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne [datum] spol. [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Žalovaný zažádal o úvěr online na internetových stránkách původní věřitelky, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, přičemž žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč ze svého účtu na účet původní věřitelky. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka bezhotovostně převodem na účet žalovaného úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku s příslušenstvím do [datum]. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným byla smlouvou postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Z listiny označené jako [příjmení] [jméno] – výpis z běžného účtu, [číslo] str. [číslo], soud zjistil, že z neznámého účtu byla dne [datum] odeslána na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částka 4 000 Kč. 5. Z listiny označené jako [příjmení] [jméno] – výpis z běžného účtu, [číslo] str. [číslo], soud zjistil, že z neznámého účtu byla dne [datum] odeslána na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částka 5 000 Kč. 6. Z listiny označené jako [příjmení] [jméno] – výpis z běžného účtu, [číslo] str. [číslo], soud zjistil, že z neznámého účtu byla dne [datum] odeslána na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částka 7 000 Kč. 7. Z výpisu [číslo] str. [číslo], k účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba], soud zjistil, že dne [datum] byla na tento účet připsána platba 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. 8. Z listiny nadepsané jako společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, datované dne [datum], soud zjistil, že původní věřitelka na základě rámcové a posléze dílčí dohody převedla ještě před podáním žaloby pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 9. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže). 10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka převedla před podáním žaloby předmětné (žalobou uplatněné) nároky na žalobkyni. Na účet č. [bankovní účet] byla třemi dílčími platbami převedena z neznámého účtu částka v souhrnné výši 16 000 Kč. Na účet [číslo] vedeného u [právnická osoba], byla dne [datum] připsána platba 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet]. 11. Soud naopak nemá za prokázané, že by právě původní věřitelka či žalobkyně poskytly žalovanému částku 16 000 Kč. Žalobkyně v návrhu nikterak neuvádí, z jakého konkrétního účtu původní věřitelky měly být peněžní prostředky žalovanému odeslány. Tato sporná skutečnost se přitom nepodává ani z listin uvedených v odst. 4-6 tohoto rozsudku. Dovodit číslo účtu, z něhož měly být odeslány dotčené platby, nebylo možné ani z výpisu k účtu prokazujícího odeslání verifikační platby (0,01 Kč), jelikož verifikační platba byla odeslána na účet odlišný (vedený u [právnická osoba]) od účtu, z něhož žalobkyně dovozuje poskytnutí peněžních prostředků žalovanému (účet vedený u [příjmení] [jméno]). Na tomto místě je třeba zdůraznit, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (za výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka odeslala peněžní prostředky na účet žalovaného, žádný žalobkyní označený důkaz však tuto spornou skutečnost neprokazuje. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalovaného stran připsání peněžních prostředků z účtu původní věřitelky) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. V posuzovaném případě přicházela v úvahu aplikace § 120 odst. 2 o. s. ř., předpokladem pro tento postup je ovšem řádné tvrzení žalobkyně o tom, z jakého účtu měly být žalovanému peněžní prostředky poskytnuty, resp. tato skutečnost by měla vyplývat alespoň z některé žalobkyní předložených listin, k čemuž však v této věci nedošlo. Soud jinými slovy uzavírá, že v daném typu řízení není od toho, aby za účastníky konstruoval žalobní tvrzení o rozhodných skutečnostech a na podporu jejich prokázání sám za účastníky vyhledával relevantní důkazní prostředky. 12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž postoupila žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni, které tudíž v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem neunesla důkazní břemeno stran skutečnosti, že by původní věřitelka (či žalobkyně) poskytla úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky. Vzhledem k neprokázání této sporné skutečnosti se soud ani nezabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru tvrzeným distančním způsobem, neboť ani pozitivní závěr stran této právní otázky by s ohledem na výše uvedené neměl vliv na výsledek tohoto řízení (věc by vzhledem k neprokázanému přesunu aktiv nemohla být právně kvalifikována ani podle ustanovení o bezdůvodném obohacení). 14. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.