12 C 77/2024-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , úrok ke dni zesplatnění , částka, , poplatek za pojištění , částka, , smluvní pokuta , částka, vyčíslená ke dni , datum, jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 0,1 % denně) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , právnická osoba, . 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne , datum, spol. , právnická osoba, ., (dále jen „původní věřitelka“), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž, po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, poskytla žalovanému dne , datum, bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dnů, využila původní věřitelka oprávnění sjednaného ve smlouvě a dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě všech nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným byla smlouvou postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil., právnická osoba, listiny nadepsané jako společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek vč. přílohy č. , hodnota, - seznam postoupených pohledávek, datovaných dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitelka na základě písemné dohody převedla ještě před podáním žaloby pohledávku za žalovaným na žalobkyni.4. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, datované dne , datum, , soud zjistil, že na této listině je zachycen návrh vzájemných práv a povinností mezi původní věřitelkou a žalovaným spočívajících mj. v povinnosti původní věřitelky poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a naproti tomu povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vč. úroku ve výši 68,85 % p. a. splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Na poslední straně listiny je na místě pro podpis klienta (žalovaného) toliko strojově čitelným písmem uvedeno „Jedinečný kód: , tel. číslo, “, datum a čas.5. Z listiny, kterou žalobkyně označuje jako platební historie a která má zřejmě směřovat k prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, soud zjistil, že listina obsahuje tabulku s uvedením čísla smlouvy, datem a částkou, která měla být žalovanému převedena. Z této listiny však soud neučinil žádný pozitivní závěr stran provedené platby, neboť se jedná o prostou (nijak neověřenou) listinu vytvořenou samotnou žalobkyní či původní věřitelkou, která má tedy povahu spíše žalobního tvrzení, nežli vypovídající důkazní hodnotu.6. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).7. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka převedla před podáním žaloby předmětné (žalobou uplatněné) nároky na žalobkyni.8. Soud naopak nemá za prokázané, že by původní věřitelka či žalobkyně poskytly žalovanému částku , částka, . Na tomto místě je třeba zdůraznit, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (za výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka odeslala peněžní prostředky na účet žalovaného, žádný z žalobkyní označených důkazů však tuto spornou skutečnost neprokazuje.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž postoupila žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni, které tudíž v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by původní věřitelka (či žalobkyně) poskytla úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky. Vzhledem k neprokázání této sporné skutečnosti se soud ani nezabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (např. distančním způsobem), neboť ani pozitivní závěr stran této právní otázky by s ohledem na výše uvedené neměl vliv na výsledek tohoto řízení (věc by vzhledem k neprokázanému přesunu aktiv nemohla být právně kvalifikována ani podle ustanovení o bezdůvodném obohacení).11. Žalobkyni byla u jednání adresována výzva a poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně výslovně uvedla, že lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazů nežádá, tudíž soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v celém rozsahu pro neunesení důkazního břemene.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.