12 C 92/2024-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, , smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od , datum, do , datum, , vyčíslená na částku , částka, ). Žalobu odůvodňuje tím, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 47400 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán, čímž byla smlouva uzavřena. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dne , datum, , soud zjistil, že na této listině (elektronickém dokumentu) je zachycen návrh vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným spočívajících mj. v povinnosti žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu , částka, a naproti tomu povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vč. úroku ve výši 40 % p. m. splácet vždy nejpozději k 15. dni v kalendářním měsíci. Na poslední straně je listina vlastnoručně podepsána jednatelkou žalobkyně a na místě pro podpis žalovaného je toliko strojově čitelným písmem uvedeno jméno a příjmení žalovaného.5. Ze sdělení Raiffeisen Bank, a. s., ze dne , datum, , vč. přílohy, soud zjistil, že dne , datum, byla z bankovního účtu žalobkyně připsána na bankovní účet žalovaného částka , částka, .6. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vč. příslušného podacího lístku , právnická osoba, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného doporučeným dopisem odeslaným dne , datum, k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.7. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).8. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla z bankovního účtu žalobkyně připsána na bankovní účet žalovaného částka , částka, , jakož i to, že žalobkyně dne , datum, prostřednictvím právního zástupce odeslala žalovanému doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.9. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Na předmětné listině je v části vyhrazené pro podpis žalovaného toliko strojově čitelným písmem uvedeno jméno a příjmení žalovaného, což samo o sobě nelze považovat za projev vůle žalovaného. Žalobkyní tvrzená skutečnost, že úvěrová smlouva měla být žalovaným podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, zůstala v řízení neprokázána, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné důkazy. Projev vůle žalovaného by nebyla způsobilá prokázat ani tzv. ověřovací platba ve výši , částka, , neboť ta měla dle žalobních tvrzení sloužit pouze k ověření totožnosti žalovaného, nikoliv jako projev vůle žalovaného s obsahem konkrétního dokumentu. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou, ani to, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.10. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena.11. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by žalobkyni dosud něčeho uhradil, soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval dle § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky , částka, . Žalobkyni v souladu s § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jelikož žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poprvé až v rámci předžalobní upomínky. Za okamžik doručení předžalobní výzvy soud považoval den , datum, , neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (, právnická osoba, .) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne , datum, . Jelikož žalobkyně v předžalobní výzvě stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 o. z. uplynutím dne , datum, , od následujícího dne, tj. od , datum, je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.12. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácené bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. a)], neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, z níž tyto nároky dle žalobních tvrzení vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení [výrok II. písm. b)], nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. c)], jakož i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši, na kterou žalobkyně nemá dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo s ohledem na počátek prodlení žalovaného a s tím související výši sazby úroku z prodlení [výrok II. písm. d)].13. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť rozdíl mezi procesním úspěchem obou účastníku je (i vzhledem k celkové hodnotě předmětu řízení) zcela nepatrný.