16 C 208/2024-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel jeho právní předchůdce společnost Profi , právnická osoba, . , adresa, (dále jen jako žalobce nebo právní předchůdce žalobce) s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své závazky ze smlouvy nesplnila, na svůj dluh uhradila pouze částku , částka, a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatila. Žalobce se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, s příslušenstvím. Smlouvou ze dne , datum, společnost Profi , právnická osoba, . , adresa, postoupila spornou pohledávku na žalobce.2. Žalovaná při jednání soudu dne , datum, potvrdila, že od předchůdce žalobce obdržela částku , částka, , že předchůdci vrátila částku , částka, a že před uzavřením sporné smlouvy dokládala předchůdci pouze výši svých příjmů , částka, výplatními páskami. Pokud však šlo jde o její reálné výdaje, tak žalobce po ní nepožadoval žádné doklady k ověření a bylo u něj snadné úvěr získat. , adresa, .603 Kč dávala své babičce na bydlení, náklady na plyn, elektřinu, vodné, stočné za ní platila její babička, výdaje na mobil a internet hradil její otec. V rozhodné době ale vynakládala na ošacení cca , částka, měsíčně a tuto částku do formuláře předchůdce neuvedla, neboť v něm na tyto výdaje chyběla rubrika. Žalovaná nevěděla, jaká je výše životního minima ani nevěděla, kdo za ní do formuláře vepsal částku , částka, .3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, považuje soud za prokázané, že žalovaná dne , datum, požádala předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru , částka, se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce celkem částku , částka, v 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 22. dni každého měsíce, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 66,82 % ročně a RPSN 91,61 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však , částka, . V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V rubrice podpis klienta se nachází jedinečný kód a zástupce žalobce návrh podepsal dne , datum, . Podle Přílohy č. , hodnota, se smluvní strany dohodly na pojištění schopnosti žalované splácet úvěr za částku , částka, měsíčně. Obvyklý akceptační dopis žalobce ani sjednaný splátkový kalendář ani formulář o standardních informacích o poskytovaném úvěru žalobce soudu nepředložil. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne , datum, .5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z vyjádření žalované soud zjistil, že předchůdce žalobce vyplatil dne , datum, na účet žalované částku , částka, .Podle platební historie a vyjádření žalobce žalovaná zaplatila žalobci v době od , datum, do , datum, v různých dnech v 9 splátkách celkem částku , částka, .6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované, žalobce vyplněný a podepsaný formulář „Prohlášení klienta“ o tom, že žalovaná nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a že je schopna úvěr splácet, soudu nepředložil. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, vznikl u žalované negativní příznak dne , datum, z důvodu nezaplacení poplatků za telekomunikační služby, přičemž žalovaná dluh zaplatila , datum, . Podle neoznačené listiny score card ze dne , datum, (mělo jít o vyhodnocení žalované z nebankovního registru Klientských informací NRKI) byla žalovaná ohodnocena skórem 296, což podle připojené legendy znamená, že jde o I. kategorii, u níž je nejvyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán. Podle formuláře předchůdce žalobce „Hodnocení klienta“ ze dne , datum, , byla finanční potřeba žalované , částka, , přesto jí žalobce poskytl úvěr , částka, , žalovaná měla mít příjmy z neoznačeného zdroje ve výši , částka, měsíčně, její výdaje činily údajně životní minimum ve výši , částka, měsíčně, měla bydlet samostatně ve vlastním bytu či domu, na samotné bydlení včetně inkasa měla vynakládat , částka, a na dopravu, internet, mobil, odpadky apod. nevynakládala nic. Z listiny nebylo možno zjistit, z jakých podkladů předchůdce žalobce ověřoval výše uvedené údaje o výdajích žalované a tyto údaje jsou nepodložené, neověřitelné a tudíž nevěrohodné. O závazky žalované se předchůdce žalobce nezajímal. Podle výpisu z účtu žalované u ČS a.s. měla mít žalovaná příjmy od SZÚ , adresa, v prosinci 2021 ve výši , částka, , v lednu 2022 ve výši , částka, , v únoru 2022 ve výši , částka, a v březnu 2022 ve výši , částka, , což za uvedené 4 měsíce činí průměrný měsíční příjem ve výši , částka, . Z předložených důkazů i z vyjádření žalované bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými běžnými výdaji ani dalšími závazky žalované a bez zjištění těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Navíc je naprosto zřejmé, že si údaje o životním minimu , částka, vkládá do svého formuláře sám předchůdce žalobce bez zjišťování skutečných běžných výdajů žadatele na živobytí.Z vyjádření žalované soud dále zjistil, že stále existují rozpory v tom, kde žalovaná v rozhodnou dobu bydlela, neboť podle formuláře hodnocení klienta měla bydlet ve vlastním bytu a v ústním vyjádření údajně u své babičky, které měla dávat na bydlení pouze částku , částka, měsíčně a další výdaje měl za ní hradit její otec. Faktem zůstává, že se předchůdce žalobce otázkou, kde žalovaná vlastně bydlela a za jakých podmínek, vůbec nezabýval.7. Soud dále zjistil, že dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce úvěr zesplatnil, na základě společného prohlášení ze dne , datum, ve znění příloh spornou pohledávku postoupil žalobci a žalovanou o tom informoval dopisem ze dne , datum, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, , podanou týž den k poštovní přepravě, vyzval žalovanou k úhradě úvěrového dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v dubnu 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,8 % do 22,8 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,8 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,39 %, , právnická osoba, ve výši 12,36 a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 14,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,61 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).12. Ve vztahu ke zjišťování