20 C 190/2024-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaný se zaregistroval na stránkách žalobkyně www.kamali.cz, vyplnil své údaje a podepsal smlouvu SMS kódem, dále byla ověřena identita pomocí služby bank ID. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, částku , částka, dne , datum, . Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 30 dní od poskytnutí společně s poplatkem za poskytnutí , částka, . Současně byla ve smlouvě sjednána celá řada poplatků za doplňkové služby (, částka, za odklad splátky, , částka, za odklad splátky o 30 dní, , částka, a , částka, za další odklad splátky o 30 dní, dále smluvní pokuty a poplatky za náklady na vymáhání). Žalovaný si splatnost prodloužil o 30 dní a celkem uhradil , částka, . Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím poskytnutých údajů a lustrací v dostupných databázích. Žalobkyně vůči žalovanému nyní požaduje neuhrazenou jistinu , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , poplatek za expres výplatu , částka, , poplatek za bezpečnou splátku , částka, (2 x , částka, ), poplatek za SMS servis , částka, (2 x , částka, ), poplatek za prodloužení splatnosti , částka, , účelně vynaložené náklady , částka, a smluvní pokutu , částka, (2 x , částka, ), a dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, (úrok z prodlení od , datum, do , datum, ), úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody ze dne , datum, označené jako Úvěrová smlouva obdržel peněžní prostředky ve výši , částka, převodem na účet, které se zavázal vrátit do , datum, . V dohodě byla ujednána celá řada poplatků a smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici vyplněný dotazník o příjmech a výpis z účtu žalovaného. Žalovaný žalobkyni již uhradil , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nahlížením do dostupných registrů a posuzováním příjmové a výdajové stránky a dalších okolností. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko vyplněný dotazník Potvrzení o provedení ověření bonity klienta a výpis z účtu žalovaného. Z předložené listiny vyplývají některé údaje žalovaného, jako je výše příjmů , částka, ze starobního důchodu a příjem ostatních členů domácnosti, jakož i údajné lustrace v rejstřících. K tomuto žalobkyně nepředložila žádné další listiny. Není tedy zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec žalobkyně prověřila žalovaným uvedené údaje. Údaje uvedené v dotazníku jsou přitom na první pohlede nevěrohodné, neboť není pravděpodobné, že by žalovaný ve věku 20 let pobíral starobní důchod , částka, , jak je v listině uvedeno. Žalobkyně tedy zřejmě zcela rezignovala na skutečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Rozhodně pak žalobkyně v řízení neprokázala, že řádným způsobem zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.; jedná se o neplatnost absolutní.6. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla absolutně neplatná také pro nepřiměřenou výši ujednané „ceny peněz“ požadované v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Přestože u jistiny , částka, není sjednán úrok, ale jako cena peněz je uveden toliko poplatek , částka, , je k tomuto nutno připočíst všechny další poplatky prezentované ve smlouvě jako dobrovolné, a to poplatek , částka, měsíčně za bezpečnou splátku, poplatek , částka, za odklad splátky o 30 dní, poplatek , částka, a , částka, za další odklad splátky o 30 dní, dále smluvní pokuty a poplatky za náklady na vymáhání, což soud považuje za rozporné s dobrými mravy. Takové podmínky stanovené zcela zjevně a výlučně v neprospěch žalovaného jako spotřebitele společně s absencí skutečného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení poplatků a úroků z relativně malé poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za zneužití postavení žalobkyně jako podnikatele ve smyslu § 433 o. z., což je nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.7. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku , částka, a uhradil , částka, , žalobkyně