8 C 161/2024-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nárok na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , smlouvu s partnerem-kurýrem o poskytování služeb (dále jen „Smlouva"), jejímž předmětem byl mj. závazek žalovaného poskytovat ve Smlouvě specifikované doručovací služby. Žalovaný při poskytování doručovacích služeb podle Smlouvy mj. také inkasoval hotovostní finanční prostředky od zákazníků společnosti , právnická osoba, které byl podle článku 11.5 Smlouvy povinen vydat společnosti Wolt nejpozději do konce pracovního dne, což ovšem v rozporu se svými závazky vyplývajícími mu ze Smlouvy dosud neučinil, a to ani navzdory opakovaným výzvám. Společnost , právnická osoba, jako postupitel, následně uzavřela se Žalobcem, jako postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení Dluhu na Žalobce. O této skutečnosti žalobkyně následně informovala žalovaného v předžalobní výzvě a vyzvala k úhradě dluhu včetně zákonného úroku z prodlení do 7 dnů ode dne odeslání, právnická osoba, jednání se žádný z účastníků nedostavil, zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žaloba mu byla doručena s předvoláním k jednání řádně a včas. Soud proto projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků a přihlédl přitom k provedeným důkazům podle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Soud po provedeném dokazování po stránce skutkové uzavřel, že žalovaný jako podnikající fyzická osoba uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , smlouvu s partnerem-kurýrem o poskytování služeb (dále jen „Smlouva"), jejímž předmětem byl mj. závazek žalovaného poskytovat ve Smlouvě kurýrní služby uživatelům Platformy ( aplikace společnosti , právnická osoba, pro chytré telefony a internetové služby) objednaného u obchodních partnerů společnosti , právnická osoba, Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný inkasoval dne , datum, hotovostní finanční platby od zákazníků, neboť účtenka - faktura je jednostranně vystavena společností , právnická osoba, a nelze z ní zjistit, že by hotovost ve výši , částka, od zákazníka převzal právě a jedině žalovaný. Navíc ve smlouvě bylo sjednáno, že společnost , právnická osoba, teprve hodlá v blízké době pro zákazníky zavést možnost hotovostních plateb za objednávky, pro tento případ měl mít kurýr k dispozici peníze v české měně. V případě, kdy Partner-kurýr obdrží od uživatele za hotovostní objednávku hotovost měl ji jménem , právnická osoba, uschovávat; současně byl povinen hotovost ukládat u společnosti , právnická osoba, způsobem, k němuž bude písemně instruován prostřednictvím , právnická osoba, aplikace pro chytré telefony. K takovému uložení musí být přistoupeno ke konci každého pracovního dne a kdykoliv překročí částka hotovosti , právnická osoba, , částka, nebo v časech a lhůtách, k nimž bude jiným způsobem instruován ze strany společnosti , právnická osoba, (např. týmem podpory). V případě nedodržení tohoto ustanovení je společnost , právnická osoba, oprávněna odečíst jakoukoli částku hotovosti , právnická osoba, která nebyla uložena v souladu s tímto písm. d) bodu 11.5 Smlouvy z výdělků Partnera-kurýra.4. Soud posoudil věc podle ustanovení § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.5. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že žalovaný jako kurýr inkasoval hotovostní platbu , částka, dne , datum, od zákazníka společnosti , právnická osoba, byl povinen ji do konce pracovního dne vydat. Ze smlouvy totiž vyplývala povinnost kurýra mít k dispozici peníze v české měně a hotovost jménem , právnická osoba, uschovávat. Jakým způsobem měl žalovaný současně hotovost ukládat a jak byl instruován prostřednictvím aplikace nebylo tvrzeno a v řízení nevyšlo najevo. Žalobkyně se pak k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání svých tvrzení. Nárok žalobkyně nelze přiznat ani podle ust § 2991 občanského zákoníku, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.