8 C 165/2024-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně předmětem řízení učinila nárok na zaplacení částky , částka, s výše uvedeným příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný byl dne , datum, převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně žalovanému vyúčtovala náklady ve výši , částka, . Žalovaný svůj dluh ve výši , částka, uznal dne , datum, s povinností jej zaplatit do 8 dnů, tedy do , datum, , ale dlužnou částku neuhradil ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil a oba účastníci svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, předložených listinných důkazů, z osobního účtu pacienta, z potvrzení o poskytnutí záchytu byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaný byl na vyžádání Policie ČR , adresa, umístěn na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní ode dne , datum, od 15:58 hodin do dne , datum, do 7:32 hodin a při přijetí u něho byla zjištěna přítomnost alkoholu 2,7 promile. Úhrada za záchyt ve výši , částka, byla žalovanému vyúčtována po skončení záchytu, tedy dne , datum, . Žalovanému byl vystaven daňový doklad č. záchytu 230932, jehož převzetí stvrdil svým podpisem. Žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu a výše, když prohlásil, že zaplatí svůj dluh za pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně ve výši , částka, do 8 dnů ode dne vystavení dokladu.4. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o SZS“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta záchytná služba, přítomnost alkoholu byla u žalovaného při přijetí prokázána, proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady za poskytnutou záchytnou službu ve výši , částka, podle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS a podle § 2053 občanského zákoníku. Žalovaný svůj dluh ve výši , částka, výslovně uznal písemným prohlášením. Soud má proto za to, že dluh v této výši v době uznání trval, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na takto uznaný dluh žalobkyni něčeho uhradil. Žalovaný měl náklady uhradit do , datum, , od , datum, je proto v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu a zavázal žalovaného podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku i k zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat pouze soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši , částka, za každý úkon, tedy celkem ve výši , částka, . Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. , ústavní nález, . Celkem tedy náklady řízení činí , částka, a žalovaný je povinen je zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).