8 C 173/2024-53 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. , právnická osoba, . a žalovaným. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , za poskytnutí úvěru , částka, , za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru , částka, , inkasní poplatek , částka, , smluvní pokuty z jednotlivých dlužných splátek (včetně poplatků) ve výši 0,1% denně ve výši , částka, , zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 386,89Kč, který představuje úrok 8,05 % z částky , částka, od , datum, do , datum, a kapitalizovaný úrok , částka, , který představuje úrok 15 % z jistiny od , datum, do , datum, . Žalobkyně od , datum, požaduje úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení.2. Usnesením ze dne , datum, Okresní soud v Kroměříži vyslovil svou nepříslušnost, neboť žalovaný měl ke dni podání žaloby pobyt v obvodu zdejšího soudu, kam byla věc postoupena jako soudu místně příslušnému.3. K jednání soudu se žádný z účastníků nedostavil, svou neúčast omluvili, předvolání jim bylo doručeno řádně a včas. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).4. Žalovaný v podání ze dne , datum, uvedl, že „ je poněkud zmatený neboť firma , která po mě urguje částku něco přes 3000 a v platebním rozkazu kde lhůta ještě běží další podobnou částku, kdy navíc původně vše bylo u špatného soudu. Firmě jsem vše uhradil splatil, tak nevím co dalšího po tak dlouhé době požaduje.“ Důkaz o jakékoli úhradě žalované částky na předmětný úvěr žalovaný soudu neoznačil ani k důkazu nepředložil. Lustrací u zdejšího soudu nebylo zjištěno, že by se stejná žalobkyně domáhala proti žalovanému jako fyzické osobě domáhala úhrady stejné částky.5. Soud k prokázání aktivní legitimace žalobkyně provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, seznamem postupovaných pohledávek a dále oznámením společnosti , právnická osoba, . o postoupení pohledávky. Soud má z těchto důkazů za prokázáno žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.6. Soud po stránce skutkové zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a věřitelem a žalovaným jako nepodnikající fyzickou osobou, kterému byl poskytnut neúčelový hotovostní úvěr ve výši , částka, s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Dlužník se zavázal zaplatit úrok v celkové výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a za inkaso plateb v hotovosti poplatek ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, měl žalovaný hradit formou celkem , hodnota, měsíčních splátek ve výši , částka, . Poslední splátka měla být splatná , datum, . Zápůjční úroková sazba činila při 14 splátkách 15 % p.a, RPSN 272,44 %. Bylo ujednáno úročení splatného a nezaplaceného úroku úrokem z prodlení a dále, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku podle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky s níž je v prodlení a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení.7. Ze žádosti o úvěr pro podnikatele má soud za prokázáno, že žalovaný požádal o úvěr , částka, dne , datum, , bydlí ve vlastním bydlení, je ženatý, nemá vyživovací povinnosti, jeho příjmy činí , částka, , měsíční výdaje na bydlení , částka, , výdaje na domácnost, jídlo a osobní činí , částka, . Uvedený příjem byl potvrzen předloženými výplatními páskami a pracovní smlouvou, jiné důkazy, kterými poskytovatel prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně k důkazu neoznačila. Výdaje žalovaného nebyly nijak prověřovány a výdaje na bydlení , částka, nebyly nijak objektivizovány. Neexistence dluhů nebyla žádným způsobem ověřena.8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemného ujednání peněžní prostředky ve výši , částka, , zavázal se vrátit celkem , částka, , další platby spojené s úvěrem byly strukturované jako úrok, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve celkem , částka, , představují 86 % poskytnuté částky. Žalovaný uhradil částku , částka, , neuhradil částku , částka, (jistinu , částka, a příslušenství , částka, ). Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že by z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.9. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do , datum, (také jen ZosÚ) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Z hlediska právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o.z.. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).14. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, , právnická osoba, .17. Žalobkyně na výzvu soudu tvrdila, že její předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a je