8 C 25/2024-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nárok na zaplacení televizních poplatků ve výši 1 094 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni [datum] ve výši 116,10 Kč s tím, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a nezaplatila televizní poplatky za [číslo] ve výši 14 Kč a od [číslo] do [číslo] za 8 měsíců ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 14 Kč od [datum] do [datum] a dále měsíčně vždy z částky 135 Kč od [datum] do [datum], celkem 116,10 Kč a dále náklady spojené s uplatněním nároku ve výši 77 Kč (za předžalobní upomínku). 2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněným nárokům nijak nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná na výzvu soudu doručenou jí na adresu trvalého pobytu nereagovala, proto soud předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání také souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná je podle potvrzení České pošty SIPO [číslo] přihlášena od listopadu 2018 jako poplatník televizních poplatků. Výzvou ze dne [datum] nazvané„ předžalobní upomínka“ žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných poplatků výši 1 094 Kč za dobu od [číslo] do [číslo] (8 x 135 Kč, 14 Kč za [číslo]) a nákladů za upomínku 77 Kč. Podle dodejky byla výzva žalované doručena poštou do vlastních rukou uložením na adrese trvalého pobytu dne [datum]. V řízení nevyšla najevo skutečnost, že by žalovaná dlužné televizní poplatky za výše uvedené období uhradila a žalovaná na svou obranu ničeho neuvedla. Částečné plnění žalované bylo podle přehledu předpisů a plateb započteno na nejstarší dlužné poplatky, tedy vždy na závazek nejdříve splatný podle § 1933 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 4. Soud posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích: Podle § 3 odst. 2) poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 měsíční výše televizního poplatku činí od [datum] 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalované vznikla povinnost platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši a v zákonem stanovené lhůtě, když se stala držitelem televizního přijímače a poplatníkem. Žalovaná nehradila žalobkyni poplatky za období od [číslo] do [číslo] ve výši 135 Kč měsíčně v celkové výši 1 094 Kč. Žalobkyně výzvou žalované poskytla dodatečnou přiměřenou lhůtu k zaplacení a je oprávněna domáhat se svého práva u soudu. Výše televizního poplatku činí 135 Kč měsíčně, přičemž žalovaná jako fyzická osoba nepodnikatel má povinnost poplatky hradit vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Ode dne následujícího je pak v prodlení a nese povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Kapitalizovaný úrok z prodlení je počítán od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou částky 135 Kč tedy ode dne [datum] do [datum], za další období žalobkyně úroky neuplatnila. Kapitalizovaná výše úroku z prodlení pak ke dni [datum] činí 116,10 Kč. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 6. Pokud žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 77 Kč, uvedla, že jde o náklady za vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky, jedná o náklady řízení žalobkyně podle § 142 o.s.ř., o nichž je rozhodnuto ve výroku II., nikoli o náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb. V řízení nevyšlo najevo a žalobkyně netvrdila, že by vedle předžalobní upomínky žalované odeslala jinou výzvu k plnění, s níž by byly spojeny jakékoli náklady. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni soud přiznal pouze účelně vynaložené náklady řízení ve výši 577 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 100 Kč za jeden úkon spojený s podáním žaloby, na které by jí příslušelo právo i v případě, že by nebyla právně zastoupena (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.). Za předžalobní upomínku žalobkyně požadovala hotové výdaje pouze ve výši 77 Kč, které soud přiznal, neboť činí nižší částku než 100 Kč, na kterou by jinak žalobkyni jako nezastoupenému účastníku vzniklo právo. Náklady vynaložené na zastoupení advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, neboť žalobkyně disponuje dostatečným aparátem, aby srovnatelné spory jako je tento při jeho právní i skutkové jednoduchosti, řešila při využití svých zaměstnanců, když vyplnit žalobu formulářového typu je bezpochyby schopna i osoba s nižším než vysokoškolským právnickým vzděláním. Využití právních služeb advokáta v daném případě není důvodné, když nejde o skutkově či právně složitý spor. Soud proto přiznal žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 577 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).