10 C 209/2025-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení doplatku platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů za dobu od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, včetně zákonného úrokového příslušenství. Žalobu odůvodnil tím, že v důsledku změny zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců , název, (dále jen „zákon č. 236/1995 Sb.“), provedené zákonem č. 57/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců , název, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 57/2025 Sb.“), který nabyl účinnosti dne , datum, , došlo pro období od , datum, do , datum, k neústavní platové restrikci vůči soudcům, a to snížením platu a snížením náhrady výdajů v době od , datum, do , datum, v důsledku stanovené platové základny pro soudce ve výši , částka, . Žalobce s těmito platovými restrikcemi nesouhlasí, jelikož je považuje za neústavní a v rozporu s primárním právem , právnická osoba, , a proto požaduje zaplacení rozdílu mezi platem žalobce určeným bez platové restrikce a platem žalobce určeným s platovou restrikcí (skutečně vyplaceným platem v únoru až dubnu roku , rok, ). Současně žalobce požaduje zaplacení částky , částka, za každý jednotlivý měsíc, která odpovídá rozdílu mezi náhradou výdajů žalobce určenou bez platové restrikce a náhradou výdajů žalobce určenou s platovou restrikcí (skutečně vyplacenou náhradou výdajů v únoru až dubnu roku , rok, ).2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že nesporuje skutková tvrzení v žalobě, avšak nesouhlasí s právní argumentací žalobce. Podle žalované je současná právní úprava platového ohodnocení provedená zákonem č. 57/2025 Sb. z hlediska legislativního procesu řádně přijatou a vyhlášení právní normou a obecný soud je povinen ji aplikovat, dokud nebude zrušena , právnická osoba, . Podle názoru žalované ustanovení čl. 2 a čl. 19 odst. 1 , právní předpis, nejsou způsobilá přímého účinku, neboť neobsahují dostatečně určité a bezpodmínečné pravidlo.3. Soud rozhodl spor v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť obě strany sporu s tímto postupem souhlasily.4. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k následujícímu skutkovému závěru, který nebyl mezi stranami sporný. Žalobce byl dne , datum, prezidentem republiky jmenován do funkce soudce. Žalobce v rozhodném období od , datum, do , datum, vykonával funkci soudce u , název, v , adresa, . Platovým výměrem ze dne , datum, účinného od , datum, byl žalobci platovým výměrem určen plat ve výši , částka, hrubého měsíčně a víceúčelová paušální náhrada výdajů (dále též „náhrada výdajů“) ve výši , částka, měsíčně. Z výplatního lístku za únor roku , rok, soud zjistil, že únor , rok, měl , číslo, pracovních dnů a žalobce čerpal , číslo, dne dovolenou. Výpočet platu za únor , rok, je následující[, částka, (plat bez zohlednění čerpání dovolené : , číslo, dny] x , číslo, dnů, kdy nebyla čerpaná dovolená = , částka, . Z výplatního lístku žalobce za měsíc březen , rok, soud zjisti, že březen , rok, měl , číslo, pracovních dnů a žalobce čerpal , číslo, dny dovolenou. Výpočet za březen , rok, je následující: [, částka, (plat bez zohlednění čerpání dovolené: , číslo, dny] x , číslo, dnů, kdy nebyla čerpaná dovolená = , částka, . Z výplatního lístku za duben , rok, soud zjistil, že tento měsíc měl , číslo, pracovní dnů a žalobce čerpal , číslo, den dovolenou. Výpočet za duben , rok, je následující: [, částka, (plat bez zohlednění čerpání dovolené : , číslo, dny] x , číslo, dnů, kdy nebyla čerpaná dovolená = , částka, . Z výplatních lístků za rozhodné období soud zjistil, že žalobci byl za únor , rok, vyplacen plat ve výši , částka, , za březen , rok, plat ve výši , částka, a za duben , rok, plat ve výši , částka, . Za únor , rok, tak činí rozdíl , částka, (tj. , částka, – , částka, ), za březen , rok, činí rozdíl , částka, (tj. , částka, – , částka, ) a za duben , částka, (tj. , částka, – , částka, ). Celkem rozdíl činí , částka, a náhrada výdajů , částka, . Žalobce před podáním žaloby zaslal žalované výzvu dle § 142a o.s.ř.5. V nálezu , právní předpis, , právnická osoba, mimo jiné uvedl, že je v rozporu s pravidly demokratické politické kultury, pokud platová restrikce nebyla projednána se soudní mocí. V odstavci 81 , právnická osoba, soud uvedl: „Porušení požadavku na projednání s mocí soudní není samo o sobě důvodem pro zrušení zákona a může se stát derogačním důvodem teprve ve spojení (kumulací) s dalšími okolnostmi (shodně nález sp. zn. , právní předpis, ). Opomenutí projednat návrh zákona s mocí soudní ovšem nelze aprobovat (shodně nález sp. zn. , právní předpis, ). Nedodržení požadavku projednat návrh zákona s mocí soudní se proto promítne do obsahového hodnocení, zda je platová restrikce souladná s ústavním pořádkem. Nebyl-li návrh zákona projednán s mocí soudní vůbec nebo zůstalo-li její stanovisko bez reakce, jde o přitěžující faktor nasvědčující tomu, že restrikce je nepřiměřená.“ V odstavci 82 je uvedeno: „Za dostačující , právnická osoba, pokládá, je-li návrh zákona ve výše uvedeném smyslu projednán s předsedy , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a dále se zájmovými organizacemi soudců (srov. obdobně § 175 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů), na jejichž vnitřních organizačních pravidlech je, koho pověří formulováním svého stanoviska. O platových restrikcích soudcovských platů rozhoduje Parlament, který je musí přijmout ve formě zákona. Aby byl požadavek na projednání s mocí soudní splněn, musí mít již poslanci možnost se seznámit se stanoviskem moci soudní a s tím, jak bylo vypořádáno. Tuto možnost musí samozřejmě dostat dříve, než o návrhu zákona rozhodnou, ideálně již v okamžiku předložení návrhu zákona , název, .” Podle názoru , právnická osoba, uvedeného odstavci 84: „projednání s mocí soudní by mělo představovat dialog vedený snahou nalézt řešení. Soudní moc nesmí být jen objektem v politické hře moci výkonné potažmo zákonodárné. Téma soudcovských platů nemůže být jen prostředkem k získání politických bodů, a tak k manipulaci veřejnosti směřující k narušení důvěry v justici a oslabení moci soudní.”6. V nálezu , právní předpis, ze dne , datum, (bod 52) , právnická osoba, uvádí: „vláda i Parlament opakovaně zachází - pokud jde o způsob přijetí zákona, jenž zásadním způsobem zasahuje materiální zabezpečení soudců - s třetí součástí státní moci, totiž mocí soudní, způsobem, jenž v evropském demokratickém a právním prostoru lze jen stěží nalézt.”7. Ačkoliv z judikatury , právnická osoba, jednoznačně vyplývá, že restrikce soudcovských platů má být zásadně projednána se zástupci soudní moci, přesto v případě zákona č. 57/2025 Sb. opět k řádnému projednání se soudní mocí (v intencích citované judikatury , právnická osoba, ) nedošlo. Zákonodárce si neopatřil stanovisko reprezentantů soudní moci a rozhodoval bez znalosti jejich připomínek. , název, ani , název, samozřejmě nemá povinnost získat souhlas moci soudní s platovou restrikcí, je však povinna si toto stanovisko moci soudní alespoň opatřit. Pokud si ale zákonodárce toto stanovisko ani neopatří, může to být přitěžující faktor svědčící pro závěr, že je platová restrikce nepřiměřená (srovnej odstavec 92 nálezu , právní předpis, ). Zákonodárce tak opět jednal vědomě protiústavním způsobem.8. V mezidobí od rozhodnutí soudu , právnická osoba, nálezem , právní předpis, ze dne , datum, zrušil ustanovení § 4 ve slovech „pro soudce , částka, “ zákona č. 236/1995 Sb. o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců , název, , ve znění pozdějších předpisů, a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a to z důvodu, že napadená právní úprava je v rozporu s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 , název, (nezávislost soudní moci) ve spojení s čl. 2 odst. 1 , název, (dělba moci), posuzování platová restrikce je tedy neústavní. , právnická osoba, dospěl k závěru, že „Přijetí posuzované platové restrikce totiž nelze hodnotit jinak, než jako úmyslné prodlužování stavu, který , právnická osoba, v nálezu sp. zn. , právní předpis, označil za neústavní. Výše platové základny stanovená napadenou právní úpravou vyplývá ze stejného mechanismu vypočtu, o jehož neústavnosti bylo nálezem , právnická osoba, dříve rozhodnuto. Přijetí takové právní úpravy je v rozporu se závazností vykonatelných rozhodnutí , právnická osoba, podle čl. 89 odst. 2 , název, . Jedná se o zjevné nerespektování nálezů , právnická osoba, . Tento nález zakládá nárok na doplacení soudcovských platů a souvisejících náhrad do výše