12 C 211/2025-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, , smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od , datum, do , datum, , vyčíslená na částku , částka, ). Žalobu odůvodňuje tím, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalované ve dnech , datum, a , datum, úvěr v celkové výši , částka, převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž úvěrová smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalované na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 83122 žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána, čímž byla smlouva uzavřena. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzvána k jeho úhradě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dne , datum, , soud zjistil, že na této listině (elektronickém dokumentu) je zachycen návrh vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanou spočívajících mj. v povinnosti žalobkyně po dobu neurčitou (do doby úplného splacení jistiny) poskytovat žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu , částka, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a naproti tomu povinnosti žalované splácet úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 2. dni v kalendářním měsíci, s tím, že jistinu úvěru může žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Na poslední straně je listina vlastnoručně podepsána jednatelkou žalobkyně a na místě pro podpis žalované je toliko strojově čitelným písmem uvedeno jméno a příjmení žalované.5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, , soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byla na bankovní účet žalované připsána dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, .6. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vč. příslušného podacího lístku , právnická osoba, soud zjistil, že tehdejší právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou doporučeným dopisem odeslaným téhož dne k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.7. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).8. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku , částka, , jakož i to, že žalobkyně dne , datum, prostřednictvím tehdejšího právního zástupce odeslala žalované doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.9. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala či jinak vyjádřila svoji vůli požívat práv a být vázána povinnostmi obsaženými v listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Na předmětné listině je v části vyhrazené pro podpis žalované toliko strojově čitelným písmem uvedeno jméno a příjmení žalované, což samo o sobě nelze považovat za projev vůle žalované. Žalobkyní tvrzená skutečnost, že úvěrová smlouva měla být žalovanou podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, zůstala v řízení neprokázána, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné důkazy. Nad rámec uvedeného soud dodává, že projev vůle žalované by nebyla způsobilá prokázat ani tzv. ověřovací platba ve výši , částka, , neboť ta měla dle žalobních tvrzení sloužit pouze k ověření totožnosti žalované, nikoliv jako projev vůle žalované s obsahem konkrétního dokumentu. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou, ani to, že by žalovaná na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradila; takovou skutečnost ostatně žalovaná po celou dobu řízení ani netvrdila.10. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná jakkoliv projevila vůli být vázána obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena.11. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , žalovaná neprokázala (ani netvrdila), že by žalobkyni dosud něčeho uhradila, soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval dle § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky , částka, . Žalobkyni v souladu s § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jelikož žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky poprvé až v rámci předžalobní upomínky. Za okamžik doručení předžalobní výzvy soud považoval den , datum, , neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (, právnická osoba, .) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne , datum, . Jelikož žalobkyně v předžalobní výzvě stanovila žalované třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení uplynutím dne , datum, , od následujícího dne, tj. od , datum, je tudíž žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.12. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovanou nevrácené bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. a)], neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, z níž tyto nároky dle žalobních tvrzení vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení [výrok II. písm. b)], nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. c)], jakož i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši, na kterou žalobkyně nemá dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo s ohledem na počátek prodlení žalované a s tím související výši sazby úroku z prodlení [výrok II. písm. d)].13. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť rozdíl mezi procesním úspěchem obou účastníku je (i vzhledem k celkové hodnotě předmětu řízení) zcela nepatrný.