16 C 144/2025-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném (dále také spotřebitel) domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše úvěrového limitu , částka, , který se žalovaný zavázal žalobci vrátit se sjednanými poplatky i se sjednanou úrokovou sazbou 0,933 % denně, což je sazba 340,5 % ročně, a při RPSN 1.446,36 % dohodnutým způsobem. Žalovaný ale sjednané úvěrové podmínky nesplnil a poskytnutý úvěr uhradil pouze částečně. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení úvěrové jistiny ve výši , částka, spolu s poplatky i smluvními i zákonnými úroky z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. V průběhu řízení soud vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele žalobcem před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce ale přes výzvu soudu požadované konkrétní důkazy v tomto směru nepředložil ani je neoznačil.4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.5. Ve vztahu k tvrzenému závazkovému vztahu mezi účastníky soud z písemné smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, ve znění Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku zjistil, že na smlouvě se nenachází vlastoruční ani elektronický podpis za žalobce jako poskytovatele úvěru, pouze strojová parafa „K“, která však není podpisem. Žalovaný smlouvu vůbec nepodepsal ani vlastoručně ani elektronicky. Podle smlouvy se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše částky , částka, , který se žalovaný měl zavázat žalobci vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,933 % denně, což představuje sazbu 340,5 % ročně, a při RPSN 1.446,36 % nejpozději do dne , datum, . Formuláře o souhlasu se zpracováním osobních údajů a o popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru nebyly vyplněny ani nebyly žalovaným podepsány.6. Pokud jde o vzájemné plnění, z doplněného žalobního návrhu i z přehledu bankovních operací soud zjistil, že žalobce ve skutečnosti poskytl žalovanému v době od , datum, do , datum, ve splátkách pouze celkem částku , částka, .Pokud jde o plnění žalovaného, soud z žalobního tvrzení žalobce, které nebylo žádnými důkazy vyvráceno, zjistil, že žalovaný uhradil žalobci pouze částku , částka, .7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud z interních podkladů žalobce – formulářů o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, o obecných principech posuzování a filozofii žalobce a o identifikovaných příjmech, pouze zjistil, že žalovaný měl mít údajně příjmy ve výši , částka, , což však nebylo žádnými věrohodnými podklady doloženo. Z uvedených interních listin rovněž vyplynulo, že se žalobce vůbec nezabýval reálnými pravidelnými měsíčními výdaji žalovaného na jídlo, ošacení, bydlení, dopravu, mobil, internet apod. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy ani výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného spotřebitele. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových zápůjček (úvěrů) v době uzavírání sporné smlouvy v únoru 2024 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,87 % do 12,5 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 8,69 %, Raiffeisen Bank a.s. za úrokovou sazbu 16,72 % a , právnická osoba, . za úrokovou sazbu 14,9 %. Průměrná roční úroková sazba těchto bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,4 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Žalobce neprokázal, že dne , datum, (ani jindy) uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená písemná smlouva neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis zástupce žalobce ani žalovaného.11. I v případě, že by byla smlouva o úvěru žalobcem a žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. zjistit, ověřit a posoudit příjmy a výdaje žalovaného, a v této souvislosti posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr bez větších problémů žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů žalovaného, bez nichž nelze úvěruschopnost posoudit, soudu nepředložil.12. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoká úroková sazba 340,5 % mnohonásobně překračuje obecnou úrokovou sazbu bankovních ústavů ve výši 13,4 %, zaokrouhleně celkem , hodnota, x.13. V řízení bylo prokázáno, že na základě platně neuzavřené případně absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému prokazatelně pouze částku , částka, , že žalovaný vrátil žalobci částku , částka, a že nevrácený nedoplatek jistiny úvěru činí částku , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. , adresa, .993,67 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.15. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).